Můj dnešní blog bude pro vás neocenitelnou pomůckou, jak v tomto svérázném kraji nedostat po čuni ..(po tlamě).
Plzeň je kraj divoký a pro mnohé nebezpečný.
Všeobecně se ví, že Plzeňák a Pražák jsou spolu na kordy.
Stejným pohrdáním pak Plzeňáci stejně jako Pražácí (zde se vzácně shodnou) častují Brňáky.
Na samém dně společenského žebříčku zůstávájí kříženci mezi Brňákem a Plzeňákem. Jako jeden z nich o tom něco vím...
Abych alespoň trošku zmírnil toto pnutí mezi našimi městy, pokusím se hrany z toho čemu ve zbytku naší vlasti nerozumíte obrousit vysvětlením některých pojmů...
Ostatně největší strach pochází vždy z toho neznámého...
Když se v Plzni čvachtnete do hlavy....
Tak to se do té své kebule prostě praštíte.A nejhorší je, když se do kebule čvachtne víc jedinců zaráz.Tomuto skupinovému úkazu pak v Praze říkají parlament.
A v tom parlamentu pak ne a ne zavřít chlebárny...
Tak u nás nemá výraz "zavřít chlebárnu" nic společného s péčí o ten krásně vypečený dar Boží.Zavřít chlebárnu znamená být chvíli zticha.Jistě budete souhlasit, že i těm politikům, by občas bobřík mlčení slušel...
Nejenom v parlamentu můžete potkat mrťafu...
Mrťafa je je takové mírně dehonestační označení někoho, kdo vás ještě nenakrnul tak aby byl pojmenován výrazem zde zcela nepublikovatelným...
S nátkou se raději nelíbat.
Ano, nátka nejspíš do plzeňštiny přicestovala z nádchy a s opary se přeci neocucáváme.
Šamrdle
Kouzelné slovo se u nás bude hodit všem turistům nejen z Brna, nebo Prahy, stoličku ke spočinutí uvítají jistě všichni.
A až z toho všeho dostanete hlad, můžete si dát šlejšky s mákem (bramborové šišky), vošouchy (bramboráky) , nebo rozpeky s dušenou mrkví (nadýchané dobroučké pečivo).
Už mi z toho jde ale hlava šejdrem (nakřivo) a kdybych ještě kýchnul, nemám u sebe šnuptychl (kapesník), tak dnes raději stačilo...
A příště někdy ahoj Filip.
