Bruce Dickinson

Něco málo muzika na )terní večer. Pro milovníky "těžkých kovů" zvlášť... Ale určitě může přijít i kdokoli další....

Snad každej z nás rád vzpomíná na období dospívání... Za mejch časů to bylo jednoznačný. Člověk byl buď "Depešák" , "Diskofil" , "Čundrák" , nebo "Sabat". No už podle toho o kom dneska píšu je víceméně jasný kam mě zaškatulkovat... 

I když je pravdou, že se svou toulavou duší jsem si dobře rozuměl i s Čundrákama, tak školní pomůcky jsem si zdobil nápisy Iron Maiden a vlasy jsem moc nestříhal...

Číslo Šelmy a první fošna, kterou Bruce u " Mejdnů" nazpíval. Vlastně tam byl jeden hit za druhým, ale titulní písnička je pro fanoušky asi přesto nejvíc...

Psal se rok 1982.

Osmdesátky to byla doba zlatých časů Nové vlny Britského heavy metalu.  Vlajkové lodi jako Saxon, Judas Priest, Iron Maiden či Motorhead ( Ač posledně jmenovaní jsou podle mě zkrátka spíš brutál rock n roll šmrncnutej  punkem a metalem ) si podmaňují scénu. U nás, v době normalizační šedi mají pak navíc punc něčeho svobodného, co se na přehrávkách moc nelíbí. 

Tuzemské odpovědi jako Vitacit, Citron, Titanic nebo trash metalem řízlý Arakain a jejich popularita je odpovědí nás, metalové mládeže...

  Devadesátky jsou už jiný kafe...  Tvrděrockový svět dobývá nejrůznější fůzování stylů  a nám v džískách se smějou týpci ve flanelovejch košilích..

I Dickinson na čas bárku mateřské lodi opustí. Ještě předtím ovšem stihne nazpívat album, kde je všechno, čemu se nová doba vysmívá dotažené k naprosté dokonalosti a my fandové vrníme...

Video je z doby nedávné, ale mám tenhle "živák" hodně rád...

Ani na sólové dráze se jako zpěvák Bruce neztratil. Tohle je jedna z nejrásnějších rockových balad a oslovila i spoustu posluchačí mimo žánr...

 Bruce Dickinson se narodil 7.8. 1958

A co na závěr ?

Když jsem zmiňoval tuzemskou scénu...

Tak tohle za nás zpíval Arakain..

Já jsem já jeden z davu
jeden z mnoha poslouchat
nějakej brak už mi
nestačí my jsme my
generace metalová
nesmysly a fráze
nějak nudí nás já jsem já pohodlí
a teplý místo
jako smysl života
mi nestačí
my jsme my
jednu věc už máme
jistou příští svět
se zákonitě zrodí z nás