Kráva a blbec nebo dáma a gentleman?

Myslím si, že většina mužů jsou ve své podstatě gentlemani. Jen my musíme být dámy a dovolit jim to. Jednoho jsem potkala nedávno na benzínce.

Zajela jsem si ke stojanu jako správná ženská. :-D Prostě přede mnou náklaďák široký jako kráva, tak co já se budu žinýrovat, že? ;-) Postavila jsem se v bezpečné vzdálenosti od stojanu na šířku náklaďáku. Co čert nechtěl, přijela obrovská dodávka! Její řidič zřejmě toužil natankovat u stojanu vedle. Bohužel, se nevešel. ;-) A tak si pán mohl hlavu ukroutit a něco říkal. I když jsem ho přes karosérie našich dvou aut neslyšela, úplně jsem ho slyšela. :-D "To prostě nepochopíš! Takhle blbě se může postavit jen ženská!" :-D No, ač mi bylo trochu trapně, pochlapila jsem se a hodila jsem po pánovi omluvný pohled a podtrhla to vzdušným "pardón", abych mu dala najevo, že si to uvědomuji, že stojím fakt blbě. Natankovala jsem a kajícně jsem sedla za volant, abych své auto uklidila trochu na stranu. Pán to kvitoval s povděkem, už nekroutil hlavou, usmíval se a děkoval mi. Odešla jsem tedy zaplatit. Nicméně jsem se vrátila k autu a zjistila jsem, že dodávka se nepohnula ze svého původního místa ani o píď a pán stále nečerpá. Hodila jsem po něm tázavý pohled a ptám se ho: "Pořád se nevejdete?" A on mi odpověděl: "Vejdu, ale došlo mi, že když se tam vedle Vás narvu, tak se pak nedostanete do svého auta." Jak milé. ;-) Z pána se vyklubal gentleman. Tak jsem nasedla do auta, on se konečně poposunul, kam potřeboval. Potom jsme ještě společně počkali, až se nám z cesty odklidí ten náklaďák, co nás tam oba blokoval. Přátelsky jsme si ještě zamávali a s úsměvem jsme se oba rozjeli každý po svém. ;-) Mohlo to celé být ale i jinak. Kdybych bývala na jeho kroucení hlavou zareagovala podrážděně ve stylu "se nezblázni, blboune" nebo třeba ještě hůř, asi bychom odjížděli oba v úplně jiném rozpoložení. Neloučili bychom se jako dáma a gentleman ale jako kráva a blbec! A vo tom to přece je. <3