Mladá žena, prý schizofrenička ubodala šestnáctiletého kluka a zranila několik dalších lidí. Tato hyena patří za mříže a nejlépe ji rovnou vyslovit ortel trestu smrti, pokud by u nás existoval. A vzhledem k tomu, že neexistuje, rozvine se opět celospolečenská diskuze na toto téma. Problém je ale někde jinde.
Jak často chodíte na preventivní prohlídku k lékaři? Kolikrát ročně navštěvujete zubaře? Jak často chodí vaše děti k lékaři? Myslíte si, že tyto otázky jsou ohledně článku poněkud odtažité, nedůležité a nepatřící? Mýlíte se!
Většinou, pokud se stane nějaký ošklivý případ končící tragickou smrtí, se rozvine diskuze nad znovuzavedením trestu smrti. Diskuze se hemží výrazy stylu: „měl by viset, mučte ho, až chcípne, stejnou smrt i pro ni, pověste ho na nejbližší strom“. Chápu hořkost a rozzlobenost lidí, kterých se to týká. Rozzlobenost a mediální výkřiky v diskuzích a článcích naprosto cizích lidí mi spíše připomínají veřejná odsuzování atentátu na R. Heydricha českými lidmi, či zlověstné souhlasy a dopisy žádající trest smrti pro tu imperialistku M. Horákovou. Takoví by se spíše měli zamyslet sami nad sebou. Ale jak říká jedno české pořekadlo, nenávist plodí zase jen nenávist.
Každý takový příklad by se však měl posuzovat zvlášť. Hledat skutečně ty prvotní příčiny a až pak veřejně soudit. Každá vražda totiž nezačíná uchopením nože, či nabitím pistole, ale daleko dřív. Někdo vraždí z ekonomických důvodů, někdo z touhy po droze, někdo z důvodu psychické lability. V případě určité prevence by ale většina těchto lidí nevzala do ruky nůž, nenabila pistoli… jen kdyby samotná společnost trochu chtěla.
U nemocných lidí mi přijdou shora uvedené názory ohledně pomstychtivosti a trestu smrti skutečně zvláštní. To přeci není chyba těch lidí samotných ale důsledek nefunkčnosti preventivního systému zdravotnictví, který – kdyby fungoval, by tyto projevy dokázal odhalit a v rámci prevence a ochrany společnosti i léčit, či udržovat v nějakém kontrolovaném režimu.
Lidé by tak neměli volat po mstě ale spíše se ptát, jak funguje naše zdravotnictví a jak je možné, že systém, který všichni platíme z našich daní toto dovolil. Vždy´t i ona schizofrenička je prostě jen obětí své nemoci v první řadě. V té druhé potom obětí společnosti, která jí prostě jen nechala ladem. Kdyby pravidelně docházela do detenčních ústavů, na různá pozorování a kdyby na toto byly peníze – tedy peníze na prevenci a preventivní a diagnostické prohlídky, asi by se nic takového nemuselo stát.
Jenže, to jsme my Češi. Než si zamést vlastní práh, než trochu bolestivě zapřemýšlet nad příčinami, raději šmahem odsoudíme ty ošklivé atentátníky na Haydricha, tu špionku Horákovou, i tu schizofreničku!
A tohle bude patřit tobě kluku. Stal ses obětí jedné nemocné dámy, které si statečně bránil prolít další krev. Tvůj hrdinský čin by neměl být nikdy zapomenut, stejně tak jako naše ostuda, že žijeme v systému, který to dovolil. A my nejsme schopni najít v sobě dostatek kuráže, která by tento postoj změnila. Tys jí našel.
