Já jsem king! A kdo je víc? Asi tak by se dal popsat včerejší fotbalový zápas Slavie, který sice proběhl v rámci všech bezpečnostních a hygienických pravidel správně, avšak ulpěla na něm jakási morální pachuť.
Pan Prymula svoji účast na včerejším fotbalovém zápase okomentoval až do očí bijící větou, zda snad on má sedět doma? … Jistě že ne. Obzvlášť pokud celý den usilovně pracoval a navrhoval, coby poradce českého premiéra, aby všichni Češi měli co nejpřísnější podmínky tzv. „lockdownu“, aby seděli doma jako přikovaní a nikam nemohli. Za takové pracovní vytížení si jistě odměnu v podobě fotbalového zápasu zaslouží.
Jaký je tedy rozdíl například mezi ním a jinými – pro názornost „normálními“ Čechy? Tak pan Prymula hlavně ukázal, že na to má. Nevím, zda on, nebo Slavie, byl ten, kdo zaplatil ony testy, ale asi to problém nebyl. Proč by tedy měl být problém, aby i obyčejní Češi si zakoupili testy před tím, než půjdou na sjezdovku, aby se svezly vlekem, nebo předložili takový test na COVID – 19 jednou týdně v bazénu nebo v divadle, aby tak i oni mohli provozovat zábavu, která je po práci adekvátní odměnou.
Proč tedy všechno neotevřít těm, kteří se prostě prokážou negativním testem? A za dalších hygienických opatření, jako roušky rozestupy atd. Proč si to může dovolit poradce premiéra, ředitel České televize, místopředseda ODS, ale třeba manažer Škodovky, manažer IT firmy, tedy lidé, kteří mají možná daleko více peněz a pro které nákup testů by byl prostě stejnou maličkostí?
Není to tím, že problém není v oněch hygienických opatřeních, ale moci, díky níž jedni ukazují, že jsou jaksi víc? Že oni mohou a ostatní ne?
Ne, nejsou víc. Jsou jen lotry, které z nich udělala nuzota politiky a mocenských vztahů zavedených v průběhu divokých devadesátých let. A jak říká Francois Villon – lid, respektive vlky – žene hlad.
