39 subjektů do Evropského parlamentu?

Ministerstvo vnitra oznámilo, že do Evropského parlamentu hodlá kandidovat 39 politických subjektů. Oproti minulým volbám do EP kandiduje navíc šest politických subjektů. Po prozkoumání všech kandidátních listin došlo k jejich registraci a volby mohou směle začít.

Kdo tedy kandiduje?

Samozřejmě všechny parlamentní strany a stálice na domácí scéně. Z těch úspěšných stran z loňského podzimu ve sněmovních volbách bude zajímavé sledovat, zda se skutečně podaří společnosti Agrofert tyto volby vyhrát a porazit tak klasické parlamentní strany. Našlápnuto na to mají. A proč jsem záměrně vynechal či zaměnil pojmenování onoho politického hnutí? Vysvětlení je jednoduché: když před několika lety uspěl pan Bárta se svými veverkami, které se nejen nakonec ukázaly jako zrzavé, ale i podlé a „podrazácké“ mezi sebou, když se objevily jeho pracovní e-maily, jak je třeba agenturu ABL infiltrovat do politického systému až se nakonec provalilo, že vlastně o stranu ani nejde, tak takové strany a politické hnutí snad názvy ani častovat nelze… Mají možná nálepky politických stran, ale stále zůstávají svými ekonomickými subjekty, hájící jen a jen svoje zájmy, nikoliv zájmy státu či společnosti, jako takové.

 Tak tedy k veverkám…

Ano, jestliže před pěti lety kandidovala jen jedna veverka, v těch nadcházejících volbách nás čekají hned čtyři. Schizma v podobě zelených je opět na scéně. Bývalé véčkaře najdete jak v původních veverkách v čele s Radkem Johnem, tak i v „novopečené Republice, či Úsvitu. Veverky jsou asi moc čiperné a vlezou všude. A aby se neřeklo, tak další veverka v podobě Peake už konečně přehodnotila politický debakl v podobě strany LIDEM a radši ho přejmenovala na VIZI2014. Tak trochu mi však uniká smysl. Kabát převléct můžeš, patolízalství v podobě udržení  korupčnické vlády nikoliv…

 Zelené schizma

Jako vždy i nyní se nám objeví několik zelených subjektů. Tradiční Strana zelených představí svého starého lídra, možná dostane další nový kabát, když rep ve sněmovních volbách neobstál. Zato Martin Bursík už volá z LESa, i díky dění na Ukrajině, až se z jiného lesa ozývá povyk nad jeho novou politickou angažovaností. Proto také kandiduje strana, která má přímo v názvu STOP Bursíkovi!...

Národně sociální schizma

Dalším hloučkem stran, které můžeme dát do jednoho balíku z hlediska jakési historické návaznosti jsou strany národně sociální, či socialistické. Česká strana socialistická (ČSS), která navazuje na tu „obrozenou“ z února 1948 v podstatě vymírá, těžko o ní hovořit. Zato ČSNS má noví vítr v plachtách, neboť post předsedy, trochu nedemokraticky – vyloučením předešlého předsedy a všech ostatních členů (zbylo jich jen do mariáše, aby to měl předseda trochu jednodušší), obsadil nadějný mladý Klusáček. Co na tom, že tento kůň – „klusáček“ spíš než národně a sociálně kope nacionalisticky a socialisticky. Jeho extempore ohledně natírání pomníků atd. by neměla být zapomenuta.   Ze všech stran nár-soc tak má snad naději na větší úspěch jen ta nová – LEV21 pod vedením Jiřího Paroubka. Volební průzkumy Sanepu mu nyní přisuzují 4,1% ( v únoru dokonce 4,9), ale přetavit to ve volební úspěch bude ještě fuška…

Překvapující suverenita

Na rozdíl od shora uvedených politických proudů tak rozštípaných na třísky, je jeden byť rozštípán, přesto jednotný. Pokud se podíváte do seznamu politických stran a hnutí, naleznete v něm několik suverénních Suverenit. Těžko dnes už říct, která byla ta prvá a která je ta pravá. Snad je důležité zmínit, že po debaklu Jany Bobošíkové s Hlavou vzhůru už suverenita asi netáhne. To musí ale ještě v několika prohraných volbách pochopit o Wolfová, Zubová a Dryml…

 Shrnu-li svůj článek, mohu konstatovat jediné: příliš mnoho Napoleonů, a málo vojska ochotného k boji. Ono se ani není co divit, když zbraně řinčí nedaleko u sousedů v Ukrajině a ruská letadla nás mohou navštívit za 15 minut. To se bojovat nikomu nechce ani pro ty evropské myšlenky. A snad ani politikařit. Proto také eurovolby jsou hojně NE-navštěvované. Nikoho netáhnou. Jenom ty Napoleony s vidinou teplého místa v Bruselu za 200 tisíc měsíčně a spoustou asistentů. A ruku na srdce kdo z nás dokáže vyjmenovat ty předešlé europoslance a říct, kdo z nich pro nás co dobrého udělal?... možná by si proto i ti malí zasloužili nějaký úspěch, kdyby ovšem neměli navzájem rozšlapané bábovky na svých pískovištích už mezi sebou. Zkrátka kdyby dokázali táhnout za jeden provaz. Ale to my Češi ne…Třeba jednou pak Evropa bude hlásat, že jsme výjimkou mezi všemi a máme víc kandidátek, než  celá Unie dohromady. A proč ne? .. Co Čech, to europoslanec!