Z Vladivostoku stopem domů V

Jak jel pardubický kluk stopem z Vladivostoku zpět domů. A proč? Protože mu to přišlo jako dobrý nápad. 

Tak tohle je špatný. Slyším z venku hrozný hluk. Asi dusot koně, který se blíží. Sakra. Rychle vylézám ven. Moje obavy se nenaplnily. Kůň kolem mne proběhl, ale medvěd ho naštěstí nehoní. Dost jsem si oddechl. Už jsem zase v klidu, ale pro změnu se ozvaly plíce. Rychle do sebe soukám antibiotikum. Ty chladnější noci mi moc nesvědčí. Ale zvládnout to musím.

Sice už neprší, ale všude je mokro. I můj stan připomíná spíše plavky než-li suchý úkryt. Nedá se nic dělat. Stan rychle vyklepávám a balím zvenku krosny tak, aby mi promočil co nejméně věcí. Hotovo. Jdu tedy na chvilku do nedalekého motorestu na snídani. Dávám si boršč. Od vedlejšího stolu na mě volá místní, ,,Odkud jedeš?". ,,Z Vladivostoku. Teď jedu do Jakutsku a potom do Petrohradu." ,,Do Jakutsku autem a potom letadlem?". Kéžby, říkám si pro sebe. ,,Ne ne, všechno stopem". Chlápek se začne hrozně smát a s ním se pousměje i pár dalších lidí v místnosti. ,,Jedu do Rodionovky, chceš vzít?". Takové nabídky se neodmítají, proto oba dojídáme a vyrážíme. 

,,Jsi maladěc, místní v lese obvykle nepřespávají. Kvůli medvědům. Nejhorší je to, když jsou vyhladovělí, to pak chodí přímo do vesnic, aby ukořistili nějaké jídlo. Mého kamaráda medvěd rozsápal. Sice to přežil,ale musel pak na plastiku. Utěšujeme ho, že vypadá lépe, než předtím." a hurónsky se směje. Petr, řidič, je urostlý chlapík kolem čtyřicítky. Zlatých zubů má stejně jako těch svých. ,,Pojedeme dlouho, klidně se prospi" říká Petr. I kdybych chtěl usnout, tak to moc nejde. Silnice je samá díra. Místo toho se spolu bavíme. Po cestě občas potkáváme vesnice. Z velké části jsou vybydlené. Mladí odchází za prací do měst. Není se moc čemu divit.

Po pár hodinách opouštíme Židovskou autonomní oblast a vjíždíme do Amurské oblasti. A zastavujeme opět v motorestu. ,,Naobědváme se. Dáme si pirožky s kartoškou", říká Petr. Kombinace mého nechutenství a nechutnosti pirožek vede k tomu, že toho moc nesním. Ono jíst něco,co vypadá jako stará sešlapaná houska plněná bramborovou kaší...žádná slast. Servírka se na nás usmívá. Na její úsměv se skrz její poprsí velikosti 8 nedá příliš soustředit. Petr se také usmívá a lišácky do mě strká. Naštěstí máme dojedeno, takže už jen kupuji na cestu slunečnicová semínka a jedeme. 

,,To byla ženská,co? Chlapče, u nás máme nádherný holky. To se nedá s Evropou srovnávat." povídá Petr a hned pokračuje. ,, Já ti povím, proč u vás nejsou pěkný holky. Katolická církev je totiž všechny upálila jako čarodějnice! Všechny hezký jste si spálili! Proto jsou u nás nejhezčí holky na světe." Hmm, fascinující teorie. Dělám si na sedačce pohodlí a kochám se výhledy na okolí. Víc a víc obdivuji ty, kteří jsou zde schopni žít. A ty, kteří zde byli schopni postavit silnici. 

Pokračování příště