Z Vladivostoku stopem domů IV
Uff. Je ráno a mně se vůbec nechce vstát. Je zima a já se cítím hrozně rozlámaný. Nedá se nic dělat, vstát musím. Snažím se rychle sbalit stan a když se rozhlédnu kolem, uvědomuji si, jak moc je místní příroda nepoddajná. Zvláště v porovnání s českými lesy, které jsou krásně průchozí.
Na stop čekám tentokrát déle. Skoro nic nejede. Čas si krátím fotbalem. Zkrátka si hraji s kamením. Konečně auto. Je to pár, muž Alex, asi 40 let. A jeho milenka, která je o 20 let mladší. Vztah tají nejen kvůli manželce, ale i kvůli rodičům jeho milenky. Je to fascinující. Po cestě mi vypráví, jaké jsou místní poměry. Nejvíce oba trápí peníze. Místní si prý vydělají kolem 12-15 tisíc rublů, i když mají vysokou školu. Kurz je cca 100 rublů za 40 Kč. Ceny tady ale zas tak nízké nejsou.
Přijíždíme do Birobidžanu, hlavního města Židovské autonomní oblasti. Židé tu však nežijí, respektive tvoří něco kolem 2% populace. Chudoba je tu hodně znát. A kromě památníků Velké vlastenecké války mi to tu přijde dosti zanedbané. Začíná silně pršet, Alex však trvá na tom, že mi to tu musí ukázat. První,co upoutává moji pozornost je alkomarket. Kolik je u nás značek piv, tolik je tady vodek.
Nepochybně zajímavý je pohled na historii. Respektive ty rozdíly v úhlu pohledu. U nás se učíme o 2. světové válce, která trvala od roku 1939 do 1945. Tady se učí o Velké vlastenecké válce mezi roky 1941 až 1945. Minimálně se to takto učili dříve. Válka pro ně začíná momentem napadení SSSR. A skoro každý má předka, který v oné válce bojoval. Největší poctou je, když voják padl za své bratry ve zbrani. Ideálně způsobem, že zalehl granát. Výklad dějin se tu obecně dosti liší od našeho. Například Stalin a Hitler si nerozdělili Polsko, to si pouze Sověti budovali předpolí pro útok na Němce. O okupaci v roce 68 a dalších až někdy příště.
Po té, co jsem ve městě s mými novými přáteli strávil celý den, je čas odjet. Což je obtížnější, než jsem si myslel. Cesta z města je zatopena. Několikahodinový déšť udělal své. Alex je však tvrdohlavý a se svým džípem hledá jinou cestu. Což znamená, že projíždíme místy, kde je půl metru vody. Pro naše auto to není nepřekonatelný problém. Alex mě zkušeně odváží zpět na hlavní trasu k motorestu. Stále prší. ,,Fakt nechceš přes noc zůstat ve městě?", ptá se Alex. ,,Děkuji moc za vše, rád strávím noc ve zdejších lesích", odpovídám. ,,Jsi blázen. Dávej tedy na sebe pozor. A pozor na medvědy.", loučí se Alex.
Déšť je hustší a hustší. Sedím v motorestu asi hodinu,ale déšť se nelepší. Spíš naopak. Zajímavé na zdejších motorestech je, že toalety jsou obvykle zvlášť. Zkrátka dřevěné boudy pár metrů od hlavní budovy. Dávám si boršč. To na posilněnou. Pak už se vrhám do deště a buduji si příbytek. Takhle rychle jsem stan snad nikdy nepostavil. Stejně jsem ale promočen až na kost. Věci v krosně jsou naštěstí suché. Myšlenky mě nenechávají spát. Jsem v lese, v dešti, sám. Daleko od domova. A promočený. Musím se usmát. Přesně tohle mám vlastně rád.
Pokračování příště.
Vojtěch Marek
Pár rad při koupi domu / bytu
Pakliže vás současná krize finančně nezničila a uvažujete o koupi nemovitosti pro svoje bydlení, věnujte výběru o pár minut více. Můžete tím ušetřit spoustu peněz a trápení.
Vojtěch Marek
17 000 km stopem domů z Kamčatky XXIX
Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů. Poslední díl, s bonusem fotografií z Archangelsku, Vologdy a Petrohradu.
Vojtěch Marek
17 000 km stopem domů z Kamčatky XXVIII
Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů. Tentokrát o tvrdém režimu a čumění do telefonu.
Vojtěch Marek
17 000 km stopem domů z Kamčatky XXVII
Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů. O vesničkách na severu a bydlení u cizích lidí.
Vojtěch Marek
17 000 km stopem domů z Kamčatky XXVI
Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů. Tentokrát o katastrofě, o které se nesmí mluvit.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Hamás kývl na návrh k příměří. Izrael má řadu výhrad, akce v Rafáhu pokračuje
Palestinské hnutí Hamás v pondělí přijalo návrh dohody o příměří s Izraelem předložený Egyptem a...
Německo na Putinovu inauguraci zástupce nevyšle, Francie a Slovensko ano
Německo v pondělí oznámilo, že nebude mít svého zástupce na úterní inauguraci ruského prezidenta...
Za další případ pohrdání vás můžu poslat do vězení, varoval soudce Trumpa
Soudce v probíhajícím procesu s Donaldem Trumpem v pondělí rozhodl, že americký exprezident...
Ve hře o post ministra je nyní i Ženíšek. TOP 09 chce vybrat tento týden
Při hledání kandidáta do vlády na post ministra pro vědu, výzkum a inovace začala TOP 09 skloňovat...
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...
- Počet článků 73
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1314x