Squatting? Děkuji, nechci.

Autonomní centrum Klinika na Žižkově už je od prosince 2014 okupováno politickými aktivisty, kteří se ohání právem...ale sami ho odmítají dodržovat. 

Na podzim 2016 jsem měl tu ,,čest" bydlet na Žižkově, hned naproti obsazené Klinice. Vcelku obyčejná budova, jen polepená spoustou politických transparentů, řekl by si člověk. Ale přiznejme si, že v tomto případě se nejedná o budovu jako takovou, ale o princip a dodržování zákonů.

Na jednu stranu musím squatterům smeknout. Dokáží velice dobře zviditelnit domy, které chátrají a občas tedy dojde i k pozitivnímu posunu. Vlastník se začne starat a dům opraví. Což je věc, za kterou bychom měli být squattujícím vděčni. Nicméně tato výhoda končí v moment, kdy tito lidé odmítnout opustit dům a dál v něm setrvávají. A tady se dostáváme právě ke Klinice. 

Fakt,že lidé, kteří se zaštiťují občanskou společností, odmítají dodržovat zákony a nedbají výzev k vyklizení, mě nutí k zamyšlení. U bezdomovců člověk pochopí, že se snaží udržet si ,,střechu nad hlavou", ale u organizací, které jsou jasně politicky vyhraněny? U Kliniky totiž můžeme velice snadno rozpoznat levicovo-zelený podkres. Neúcta k majetku, přednášky typu ,,Bulharsko:fašizující tendence i pestrá levicová scéna", ,,Globální antifosilní hnutí" či pořádání anarchistického knižního festivalu.

To, co mě však zaráží nejvíce, je ovšem (ne)činnost státu a jeho organizací. Jak je možné, že někdo ilegálně okupuje státní nemovitost, stát o tom ví, ale nic se neděje? Problém s vymáháním práva je totiž pro Česko dosti příznačný. Nepotřebujeme totiž další kvantum zákonů, naopak. Tady může být méně více. Co však potřebujeme je vymahatelnost práva. K čemu jsou zákony, když po jejich porušení nenásledují sankce?