Co děti, mají si kde hrát?

Katapulti před lety vytvořili skvostnou píseň, kde se bojí o budoucnost dětí...a co děti, mají si kde hrát? A již můžeme odpovědět. Ano, mají. Jen nechtějí. 

Jsem kluk, který se narodil v 91. roce a vyrůstal na Kabátech, Landovi a v neposlední řadě Katapultech. A právě o písni Až (se bude psát rok 2006) má být toto zamyšlení. Protože se do velké míry bohužel vyplnila. Nepozapomněli jsme náhodou pro všechen pokrok a technologie na děti?

Když jsem byl malý, tak na malém sídlišti u nás v Heřmanově Městci měl počítač jediný kluk. A všichni jsme si tak hráli venku. Fotbal s roztrhaným míčem, hokej (brankář byl vycpán molitanem), na babu a na schovku. Byla to báječná léta a i po 20 letech na ten čas hrozně rád vzpomínám. Teď, když se projdete po sídlištích, tak dětí od 6 do 15 let potkáte minimum. A když, tak jsou na svých telefonech. 

Asi to bude jenom planý nářek nad současnou dobou, ale nebylo hezčí, když se děti domů vracely špinavé a roztrhané, než teď, kdy se vrací s netečnými tvářemi? Sám mám bráchu, kterému je 10 roků a dostat ho na čundr je téměř nadlidský úkol. Ještě před pár lety, kdy neměl telefon a PC, to šlo. Sice těžce, ale šlo. Co ale teď? Bohužel je nejen pro něj, ale pro většinu dětí důležitější svět her, než ten opravdový. Jen si říkám, co jim to do života dá. 

Stejně jako nad volným časem, můžeme bědovat i nad předáváním znalostí a moudrosti. Já ji čerpal z Rychlých šípů, Čapka a encyklopedií. Bohužel to je pro současnou generací přežitek. A byl nahrazen.... youtubery. S lehkým odstupem času jsem velmi vděčný za svoji výchovu, kdy mi bylo vštěpováno, že ,,stojíme na ramenou předků". Nemusíme objevovat znovu elektřinu, filosofii ani víru. Vše si můžeme převzít od předků. Když chceme. Obávám se ovšem o to, co současné děti přijímají jako onu ,,moudrost". Protože málokterá myšlenka se dá vměstnat do pár řádků. A protože vzdělání nezískáte pouze koukáním na videa na internetu. Snad to nadcházející generace pochopí. A snad jsem na ni jen příliš tvrdý.