Po dlouhé pauze... jedna z rozepsaných aneb „Štěstí nespočívá ve štěstí, ale v jeho dosahování.“ ......
...a jen tak mimochodem,
bavil jsem se s Bohem,
Proč světu stále nerozumím?
"Že prý jsem jinej" - To však ale vím...
Ale proč mi na Zemi nic nevychází?
A proč mi druhá polovina srdce pořád schází?
To netuší ani nejvyšší odraz dobra,
a tak mám zůstat prý radši doma.
Někdy říkám si, jak dobro poráží zlo,
nebo naopak někdo z výše padne na dno.
Když zaprší, v srdcích, duše pláče,
pak jeden s chmury leží a druhý štěstím skáče.
Mám pocit z těch rozdělených údělů,
že je to jen výmysl našich přirozených andělů,
co si kdesi létají s cejchem různa,
a tvoří věci v hrůzná.
Možná jsem zapšklý, ale v čem spočívá víra?
Když hodným se zavírá a zlým otevírá.
Jako smetí.
Jako to smetí...
A co my? Jsme jen dobové loutky svých osudů?
Nebo jen příležitost v podobách člověka?
Zášť uloupených srdcí od nepravěka,
či jen duše vytažené ze sudů?
Člověče, a co láska - jak s tou to doopravdy je?
Proč se jedním se líbíme a druhé odmítáme?
Přece člověk je člověku nejblíže přibližně řečeno,
a přesto lžeme a na tom kus pravdy je.
Pak zůstáváme samotní se zbylou lustrací,
našich promarněných chvil.
Naplnění hořkostí způsobenou frustrací,
abych teda (do)žil. (?!)
To se mi nelíbí. (!)
Nebudu se spoléhat na vás pane Bože,
budu raději jiný a šťastným se udělám,
pro jistotu sám svými skutky a zázraky,
které jistě svede každý, kdo má nějaký smysl a cíl.
(s)Bohem.
(a bavit už se nebudem...a já jdu ven - žít)
„Neříkej, že nemůžeš, když nechceš! Přijdou dnové, kdy to bude daleko složitější a horší: budeš chtít a nebudeš moci. A to důležité nezapomeň,že chlap nesmí být blbej ve třech případech: za volantem, u stolu a v posteli. Všude jinde se to snese...“ - Jan Werich
