Na dlaních

„Skutečná láska se nikdy nevyčerpá, a když se obrátíš k té pravé studni, bude tím štědřejší, čím více z ní budeš pít.“  

Až všichni zatají svůj poslední dech,
pak na nebi zbude jen pusté ticho.
Až poslední motýl opustí tvé krásné břicho,
a zanechá okamžik na Tvých rtech.

Zapláče i poslední hvězda,
letící střemhlav do neznám,
do míst, o kterých se ti nezdá,
neboj se...ani mě ...se nezdá.

Budeš mi tančit na dlaních,
ve střevících z lásky.
A přes ně lepící pásky,
budou tě držet.

Než řeknem si na shledanou,
a všechno to skončí.
Na závěr chvíle dvě srdce zůstanou,
naproti sobě - řeknu ti do očí,
než se čas otočí.

Prosím, tanči mi na dlaních,
ve střevících z lásky.
Za šepotu klapek klavíru,
my dva na kousky, 
napříč celému 
vesmíru.

Tak prosím zůstaň ještě, 
plný sál vzpomínek čeká.
Na prázdné jeviště,
pomalu stéká
slza za slzou,
z povodí ráje,
a Ty mojí Múzou,
srdcebol svíraje,
nás do krvavých rýh.
A pak?
Než se naděješ bude zas sníh.
 

______________