Epanastrofa

Jedna taková poetická - tuším, že epanastrofa se tomu taky říká.. na pár řádků sestavená o jedné či pro jednu od jednoho..obyčejného.

Měsíc až zastaví se o Tvé konce rtů,
rozbije se srdce a náš bude Svět.
Pak budeš mým příběhem všech půlnočních koncertů, 
jak zní z tlukotu strun, pak tě políbit smět...
Jak zní z tlukotu strun, pak políbit smět,
jenž proletí v nás láska stvořená duchem.
Být zas Ti blíž a čas vrátit zpět,
a bezvětří by vzplanulo ruchem.
A bezvětří by vzplanulo ruchem,
tím svázaným pocitem chtění.
Až uslyšíš má lásko uchem,
že miluji Tebe a Tebe si cenním.
Že miluji Tebe a Tebe si cenním,
byť vše můžu Ti svěřit.
To ranní přepadení s překvapením,
že i po hádce Ti můžu věřit. 
Že po hádce Ti můžu věřit,
přesvědčují Tvoje andělsky krásné oči. 
Které v obloze duh mohou věčně zážit,
když se okolo Tebe můj celý svět točí. 
Když se okolo Tebe můj celý svět točí,
našeptávám svědomí opilému vínem.
Že důvěra jsou řádky láska náš rozhodčí,
který uzavírá osudy slovem lásky splynem.
..A až uzavře ten osud, který plní naše city,
poslední nádech jenž tvoří oba světy.
Pak tou jedinou pro rozzářené oči si Ty,
a to ostatní  - to zmizí jako kouř z cigarety.
..A až zahřmí slova těchto básní,
které možná někdy k sobě spojíš.
Nebudu lhát, ale svět je vážně krásný,
kord když vidím, jak všechno Vojtíš.
..A když je v Tvém srdci mé jméno objednáno,
znamená to, že se v barvách siluet malujem? 
Pardon, zde mám nedopsáno,
my se přeci milujem... :P
--
KONEC :)