Nenasávejme

Od středeční noci, kdy policie spustila rozsáhlou akci, během které bylo zadrženo několik vysoce postavených lidí a množství důkazního materiálu, je celá republika na nohou. Sledujeme zpravodajství, prohledáváme internet a jsme zvědavi, jaký bude další vývoj jednotlivých kauz. Zatím toho z informací, které policie pustila, není moc jasné. Zbývá tedy velký prostor pro spekulace. A – jak jinak – pro politické pošťuchování a poučování. Kdo za co může, co je a co není v politické kultuře normální, kdo má za co nést zodpovědnost a kdy už je namístě vyvodit z dané situace nějaké razantnější důsledky. Novináři se snaží vyplnit informační vakuum, co mohou. Vymýšlí možné scénáře, kladou záludné otázky a shledávají historické paralely s jinými politiky, kteří se do problémů dostali v minulosti. Koaliční poslanci hledají ty správné odpovědi, které by je nadále udržely u moci, zatímco ti opoziční už si brousí zuby na svá vyhlédnutá koryta.

Mnozí z nás jsou udiveni rozsahem celého zásahu, mnozí jsou pobouřeni a znovu a ještě více znechuceni (jde to ještě?) tím, jak to u nás chodí. Názor, že by současná vláda měla skončit, se stává masově sdílenou ideou. Kladu si ale otázku: kde máme záruku (a jakou), že ta případná příští vláda – ať už levicová, pravicová, středová či obousměrná – bude o tolik lepší, než je ta současná? V co doufáme? Že politik B bude naší zemi prokazovat lepší službu, než činí politik A? Proč by to dělal?

Tady se dostáváme ke vlivu prostředí. Říká se, že člověk je jako houba. Nasaje to, co má kolem sebe. Proto je iluzí myslet si, že současný politický (a jiný) šlendrián skončí s dalšími volbami. Neskončí. Noví lidé zapadnou do zajetých kolejí úplatků, trafik a klientelismu a začnou nasávat. Kdo nemá pevně daný hodnotový žebříček, který mu jasně říká, že některé věci se prostě nedělají, i když by mu z toho měl plynout osobní prospěch, ten nemá šanci odolat.

A proto to musíme vzít do rukou sami. Noví, lepší politici musí vyrůst mezi námi. Musíme sami ve svém vlastním okolí začít budovat prostředí, jaké bychom chtěli mít v těch nejvyšších patrech politiky (státu, byznysu, umění, vědy, sportu,...) Prostředí, kde pojmy jako čestnost, obětování se pro druhého, pomoc tomu, kdo je v nesnázích, neochota někoho podrazit, pošpinit, pomluvit nebudou pro smích. Pak můžeme chovat oprávněnou naději, že se něco z toho přenese i do poslaneckých lavic. Není nám totiž nic platné, že je někdo dobrým politikem, když není zároveň i kvalitním člověkem. Takový nás bude jenom okrádat a podvádět a ještě nám to bude umět zdůvodnit tak, že mu to budeme „žrát“ (alespoň po nějakou dobu). Proto je potřeba o tom přemýšlet, proto je potřeba o tom mluvit. Proto je potřeba začít sám u sebe. Máme totiž oproti houbě jednu výhodu. Tou výhodou je vlastní mozek. Nebuďme houbami. Nenasávejme.