Jsem toho názoru, že lidem v nouzi by se mělo pomáhat. A až dosud jsem uprchlíky valící se do Evropy jako lidi v nouzi vnímal. Po posledních zprávách z Makedonie už mi to ale tak čisté nepřipadá.
Na hlavy makedonských policistů a vládních představitelů se snáší kritika za způsob, jakým se vypořádávají se stále narůstajícím počtem běženců na svých hranicích. Inu pokud někdo použije střelbu do vzduchu a slzný plyn, musí k tomu mít důvod. Jen těžko si lze představit, že by nasazení policisté zasahovali proti pokojnému davu lidí, kteří jen tak stojí nebo posedávají a baví se spolu. Takže zřejmě ti migranti nebyli zase tak pokojní a něco si snažili na ochráncích hranic vynutit. Pravděpodobně volný průchod. Vládní představitelé uvedli, že důvod těchto opatření je ten, že takové množství migrantů země prostě nezvládne. Máme je za to kritizovat?
Pokud v bytě vedle vás dochází k domácímu násilí a napadená žena jednoho dne zazvoní u vašich dveří s prosbou, jestli byste ji u sebe neschovali, než manžela přejde vztek a vystřízliví, můžete jí vyjít vstříc. Můžete, ale nemusíte. To je jasné pravidlo suverénního chování se na vlastním území. Vy, protože jste v zásadě dobráci a ženy je vám líto, ji vezmete dovnitř a nabídnete jí kafe a kus bábovky. Současná Makedonie je ale spíše v situaci, kdy dotyčná žena zabuší na vaše dveře, má vedle sebe sbalené kufry a za sebou své tři děti a dožaduje se toho, že u vás bude „nějakou dobu“ bydlet, než si najde něco lepšího. Cítili byste se povinni jí v takovéto situaci vyhovět?
Uprchlíci – lépe řečeno někteří z nich – jednají tak, jako by měli mít nárok na to, dostat se tam, kam chtějí, nárok na ubytování a základní péči, nárok na to, aby se o ně někdo postaral. „Mezi migranty a uprchlíky panuje kvůli uzavření hranic frustrace a hněv,“ říká mluvčí Lékařů bez hranic. Takový nárok ale neexistuje. Každý jsme se někde narodili a pokud se z nějakých důvodů rozhodnu svou rodnou zemi opustit, měl bych to dělat s vědomím, že nikdo není povinnen se tam v cizině o mě postarat a vycházet mi vstříc. Jakmile si nárokuji jakoukoliv péči, je to špatně.
V této souvislosti je zajímavá ještě jedna věc, kterou říká v rozhovoru Michal Pavlásek, humanitární pracovník působící na makedonsko-řecké hranici. Ten uvádí, že na přímou otázku 80-90 procent utečenců uvedlo, že směřují do Německa, zbytek někam dále na západ či sever (Nizozemí, Švédsko, Velká Británie). Říkám si, že kdybych byl člověk prchající před válkou, asi by mi bylo jedno, kde dostanu azyl. Byl bych vděčný za to, že ho vůbec někde dostanu. Ale to jsem asi naiva a ne uprchlík. Další z toho plynoucí konsekvence: možná, že naše vzrušené debaty o tom, kolik utečenců ubytovat v naší republice, nakonec vyzní naprázdno, protože jim Česko nebude dost dobré...
Stále věřím tomu, že valná většina uprchlíků jsou lidé v nouzi, kteří potřebují pomoc. Pak by se ale tak měli chovat.
(informace jsem čerpal z těchto článků:
http://zpravy.idnes.cz/slzny-plyn-proti-bezencum-v-makedonii-dx8-/zahranicni.aspx?c=A150821_094502_zahranicni_mlb
http://zpravy.idnes.cz/makedonie-haji-zasah-proti-migrantum-dsn-/zahranicni.aspx?c=A150822_113234_zahranicni_mlb
http://zpravy.idnes.cz/makedonie-gevgelija-zeleznice-uprchlici-michal-pavlasek-rozhovor-migranti-1bc-/zahranicni.aspx?c=A150809_204938_zahranicni_mlb)
