Příchodem nového ministra, dříve plukovníka, Prymuly se narativum protiepidemických opatření v Česku posouvá k těm více radikálním. Obávám se ale, že lidé je nebudou respektovat.
Nerozumím epidemiologii, a tak nedovedu říct, co by se mělo dělat po odborné stránce pro co nejlepší zvládnutí epidemie v České republice. Z pohledu Firemního sociologa bych byl nejspíše pro to, abychom se vydali tzv. švédskou cestou. Ochrana nejvíce zranitelných skupin, doporučení pro všechny ostatní. Vláda, a pan ministr zdravotnictví Prymula především, by si měli nechat zajít chuť na radikální příkazy a zákazy. Ne proto, že by neúčinkovaly, ale protože je nevynutí.
V české tradici je zakotven respekt k přirozeným autoritám a kritika autorit formálních. Proto je populární Zeman nebo Babiš, i když oba média upřímně nenávidí; jsou to přirozené autority, proto ale není populární vláda a její rozhodnutí, proto nadáváme na parlament a na systém.
Pokud se vláda pokusí prosadit radikálnější protiepidemická opatření formou plošných zákazů a omezení, může u občanů ošklivě narazit. Ministr zdravotnictví Prymula nemá mnoho přirozené autority, a tak vystupuje jako autorita formální. Formální autorita je kritizována.
U každého opatření je vždy potřeba sledovat míru delikvence; tj. kolik lidí, kterých se opatření týká, ho záměrně obchází nebo ignoruje. Pokud se delikvence pohybuje ve velmi nízké míře, řádově do 10 %, je možné ji potírat prevenci a tresty. Pokud ale tato míra podstatně stoupne (přes 20 %), stává se opatření nevymahatelným. Jestliže jen velmi málo lidí nenosí roušky, lze ty, kteří je nenosí, postihovat. Pokud roušky nenosí mnoho lidí, vede postih těch, kteří rozhodnutí ignorují, k odporu i těch, kteří ano, opatření se tzv. rozpadá.
Výrazně restriktivní opatření; konkrétně v podobě omezení setkávání osob do určitého počtu funguje v Anglii, kde je na rozdíl od nás vysoká míra respektu vůči formálním autoritám. V Česku podle mého názoru povede k vysoké míře delikvence a tím k tomu, že se stane nevynutitelným. V důsledku toho klesne nejen autorita ministra, ale potažmo schopnost celé vlády prosazovat jakákoli opatření.
Následky mohou být nedozírné. Nejen pro prosazení aktuálních opatření, ale pro další autoritu vlády. Rád bych se mýlil, nicméně současný vývoj kopíruje situace, které jsme, byť v podstatně menším měřítku, již viděli, a tak se obávám, že pokus vynutit něco radikálního teď může znamenat kolaps autority vlády v dohledné, i když možná vzdálené budoucnosti. Hezký den.
Pokud vás zajímá prosazování opatření, nahlédněte do díla českého psychologa Františka Bělohlávka
