Získat pozornost a poslušnost lidí není obtížné a není k tomu potřeba zvláštní nadání nebo charisma. Dnes si ukážeme, co minimálně k tomu potřebujete. Vy, manažeři, vůdci, politici.
Vedení lidí a práce s nimi je řemeslo. K tomu, abyste byli autorita, nepotřebujete mít talent, a dokonce ani peníze. Být schopný řečník je výhoda, ale dokonce ani to není nutnost, řada mocných vůdců nebyla dobrými řečníky.
Pokud chcete, aby vás lidé poslouchali, musíte jim v prvé řadě ukázat, že jim rozumíte. Znáte jejich potřeby, jejich obavy, jejich cíle. Znát nestačí, znalost lidem musíte ukázat, musíte jim říkat, co chtějí, a touto cestou je ujistit v tom, že od nich nejste odtrženi. Pokud naopak chcete ztratit důvěru, ukazujte, nejlépe ostentativně, že lidi přehlížíte, nebo že si myslíte, že jim záleží na věcech, o které jim ve skutečnosti vůbec nejde.
Hezký příklad: „Vím, že všichni bychom nejraději už konečně žili normálním životem“ – je správně. „Nejdůležitější je starat se o svoji planetu“ – je v současné situaci nepochopení lidí.
Druhou nezbytností je ukazovat směr. Pokud můžete k lidem mluvit, říkejte jim, co uděláte a co mohou udělat oni sami k tomu, aby svých cílů dosáhli. Úplně nejlepší je, když pro to můžeme udělat něco „my společně“. Nikdy byste neměli působit dojmem vrchnosti, která přináší nejlepší řešení odněkud shůry, ostatně i Mojžíš byl nucen první verzi svého biblického zápisu zlikvidovat, když viděl, co se děje dole. Místo toho ukazujte, že lidem nejen rozumíte, ale že jasnými, společnými kroky jdeme ke společnému cíli, a tím je naplnění našich společných potřeb. Nepovyšujte se, neříkejte, že jste lepší či chytřejší než ti ostatní, ale ukazujte směr.
Hezký příklad: „Když všichni budeme dnes nosit roušky, můžeme za týden otevřít knihkupectví“ – je správně. „Naše expertní komise se shodla, že všichni musí poslouchat“ – je naprosto špatně.
Nakonec, dávejte lidem naději. Jana z Arku nebyla brilantní stratég ani skvělý řečník, ale dávala naději tam, kde se ji nedostávalo. Jednoznačný směr a vnitřní přesvědčení, že to dobře dopadne, bylo tím, díky čemu dostala tolik podpory a dokázala mobilizovat lidi v měřítku nebývalém nejen pro její historickou éru. Pochybnosti jsou sice ctí intelektuála, ale při práci s lidmi nepřichází v úvahu. Ano, jsme si vědomi problémů a těžkostí, ano, naše cesta má mnoho úskalí, ale o konečném výsledku absolutně nepochybujeme.
Hezký příklad: „Jsem si jist, že to dobře dopadne a společně pro to uděláme vše, co je v našich silách“ – je správně „Pokud budou všichni poslouchat, možná budeme uvažovat o nějakých úlevách“ - je výsměch veřejnosti.
Jistě, vůdce toho potřebuje více, ale výše uvedené je absolutní minimum pro získání důvěry a následovníků. Posuďte sami, co z toho naši vůdci, třeba vláda, mají a co jim chybí. A ostatně, můžete si to zkusit sami.
Pokud vás téma více zajímá, doporučuji dílo renesančního myslitele a filozofa Niccola Machiavelliho.
Obrázek v titulu článku, který vás patrně zaujal, je záporná postava Jorhana Stahla z videoherní série Killzone.
