Velká říjnová socialistická revoluce

se paradoxně uskutečnila v listopadu, jejím vůdcem byl Lenin, který se jmenoval Uljanov. Prý takto všechny zmátli. Tím však skončila veškerá legrace.

Na dnešní den připadá 99. výročí tzv. Velké říjnové socialistické revoluce. Současný vládce Kremlu Vladimír Vladimirovič Putin ustanovil skupinu "historiků", kteří mají uvádět ruské dějiny v tom správném ideologickém světle. Že to bude opravdu fuška, je možné tušit, neboť existují doložená historická data, jež nebylo možné zveřejnit za doby vlády Stalinovy a jeho satrapů po jeho smrti. Tento článek je jen velmi drobným exkursem do oněch událostí. 

Na jaře roku 1917 se Rusko klopotně vydalo na cestu k demokracii. Car byl zbaven moci, byla ustanovena prozatímní vláda pod vedením knížete Lvova, která dovolila návrat v té době již výrazně protidemokraticky orientované skupině bolševiků zpět do Ruska. Jelikož byla Evropa ve válce, bylo pro bojující země poněkud riskantní povolit volný přejezd nepřátel přes své území. Díky kalkulu německého sociálního demokrata a agenta tajné služby dr Helphanda, že Leninův návrat do Ruska bude znamenat oslabení Ruska jako válečného protivníka, projel Lenin se svými soudruhy v zavřeném voze ze Švýcarska do neutrálního Švédska. Bylo mu navíc na cestu přidáno i 50 miliónů zlatých marek na podporu podvratné činnosti ve své zemi. Svět měl záhy poznat, o jak chybný předpoklad šlo. /jen malá vsuvka - podobných chyb se dopouštějí mnohé režimy dodnes, jde nejspíše o nezvratitelný jev/.

Ihned po návratu začal Lenin s programem pod názvem "žádnou podporu prozatímní vládě", za což si vysloužil zatykač na svou osobu. V této době byli bolševici jen malou skupinou - bojůvkou v dalších levicově orientovaných skupinách - menševiků, eserů. Pokud by tehdejší vláda postupovala v leninském smyslu boje o moc, bolševici jako politický směr by přestal záhy existovat. Lenin však využil nedůslednosti vlády, nespokojenosti občanů, kdy kvůli vyčerpávající válce nebylo běžné zboží, nefungovaly služby, rovněž i slabosti Kerenského vlády, která nebyla schopna čelit povstáním vojáků. Navíc zabraly sliby o rozdělení půdy rolníkům a ukončení války.

Historikové ve službách komunistů příliš neuváděli výsledky voleb do Ústavodárného shromáždění v roce 1917. Tehdy bolševici volby prohráli, neboť získali necelých 25% hlasů, celých 58% dostaly tzv. sociální revolucionáři /eseři, menševici, kadeti, tzv. leví eseři, některé národnostní menšiny/. Historické zasedání dne 18. ledna 1918 zvolilo i přes brutální nátlak bolševiků předsedou Státní dumy Viktora Černova - esera, který byl nad ránem odstrčen od pultu ozbrojeným námořníkem s vyhrůžkou zhasnutí světel. Tím de facto skončil pokus o demokracii v Rusku. Následující den již začaly vraždy opozičních nebolševických politiků. Příslušníci ostatních politických stran nalezli další den Dumu v Tauridském paláci zavřenou a střeženou bolševickými ozbrojenci.

Lenin po uchopení moci ihned zavedl trest smrti, který byl zrušen starými bolševiky (!). Lenin to odůvodnil výrokem: "Jak je možné dělat revoluci bez poprav?" Už v prosinci 1917 se na scéně objevuje F.E.Dzeržinskij, zakladatel ČEKA, organizace pro boj s tzv. kontrarevolucí /od ní se posléze odvíjely další organizace GPU, NKVD, KGB/. Tento člověk dělal pro Lenina tzv. "špinavou práci". Ta sestávala z většinou nočního zatýkání tzv. odpůrců režimu /rozuměj všech, kdo nesouhlasili s nastupujícím bolševickým terorem/, kteří byli odváženi na starý policejní úřad nedaleko Zimního paláce, kde byli nad ránem postříleni buď bez soudu či jen po krátkém řízení. Vrcholem bylo jednorázové "vyčištění" petrohradských věznic od politických odpůrců na přímý Leninův rozkaz /šlo o cca 1500 lidí za jedinou noc/.

Lenin věděl, že jedině zběsilým terorem zastraší obyvatele, kteří nesouhlasí s jeho postupem. Dne 16. července 1918 byla u Jekatěrinburgu vyvražděna celá carská rodina /šlo o cara, jeho manželku, 4 dcery a syna Alexeje/, k tomu bylo přibráno i služebnictvo. Těla byla po zabití rozsekána, spálena a hozena do bažin. V roce 1918 byl na území Ruska zřízen první koncentrační tábor. /Adolf Hitler byl v této věci velmi učenlivým žákem, avšak Leninovi patří evropské prvenství/. Nařídil úplnou konfiskaci veškerého obilí na vesnicích u tzv. kulaků, kteří - pokud se bránili - skončili stejně jako všichni Leninovi protivníci, vyjma toho, že vedle smrti kulkou čekisty mohli zvolit smrt hladem. Dalším nepřítelem bolševiků byla pravoslavná církev, kterou čekal podobný osud, neboť Lenin nepotřeboval pro své poddané žádné opium ani mravní imperativ.

V polovině roku 1918 se bolševici přejmenovali na komunistickou stranu a zavedli totalitní režim, kde o všem rozhodoval všemocný Ústřední výbor, který svá rozhodnutí přenášel na sověty, kde už však byla jakákoli vlastní iniciativa nežádoucí. Ironií osudu a malou dějinnou spravedlností je, že tři z této pětice členů prvního ÚV /Lenin, Bucharin, Kameněv, Trockij a Stalin/ byli po Leninově smrti Stalinem zavražděni.

Teror byl všudypřítomný. Jeden z vůdců ČEKA M. Lacis prohlásil ke svým podřízeným:" My teď ničíme buržoazii jako třídu. Vy pak nepotřebujete zjišťovat, zda ten či onen jednal slovem nebo činem proti zájmu sovětské moci. První, co se musíte zatčeného zeptat je: Ke které patří třídě, jaké má vzdělání a jaké povolání. Ty otázky musí rozhodnout o osudu obžalovaného. To je kvintesence rudého teroru".

Lenin byl po celý svůj život přesvědčen, že právě on byl vybrán prozřetelností /v jeho podání Dějinami/, aby vymanil proletariát od kapitalistického útlaku a vykořisťování. K tomuto cíli mu byly dobré všechny prostředky, které nakonec paradoxně znamenaly výrazné zhoršení společenských poměrů všech obyvatel Ruska. Podobným velikášstvím /vyvolením své osoby jakožto zachránce lidstva/ trpělo mnoho jedinců - namátkou ajatoláh Chomejní - nikdo však nedokázal k dosažení svého cíle použít takový stupeň brutality a nenávisti jako Uljanov. Jeho smrt /na pokročilou arteriosklerosu mozku a syfilidu/ byla z tohoto pohledu velmi pozdní. Přispěl i k vypuštění dalšího ďábla z klece. http://vodvarka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=388114

V dobách socialismu se bez Lenina u nás nemohla konat žádná režimní oslava. Lenin byl všudypřítomný. Stará anekdota tvrdila, že byl někdy strach otevřít masovou konzervu. Přesto by jeho jméno nemělo být vypouštěno z učebnic, neboť podobných psychopatů - Leninů jsou na světě jistě stovky a čekají na svou příležitost uskutečnit šílené plány na "spásu" lidstva. Jen znalostí podmínek, za nichž se mohou dostat k moci, historická zkušenost s drobnými počátečními chybami, jež vedou k nedozírným následkům, může demokratická společnost podobné jedince eliminovat včas.

Na konec blogu ještě jedna poznámka. V.V.Putin svolal všechny odborníky a zadal jim úkol nalézt prapříčinu všech současných potíží Ruska. Po zakoupení moderní počítačové technologie odborníci vložili všechen dostupný materiál do softwaru a čekali. Za cca 4 hodiny vypadla z počítače malá kartička s výsledkem: "Špatná obrana Zimního paláce".