Tenkrát na Západě před 50 lety

Všichni si to pamatujeme. Malé nádraží ve Flagstone kdesi v prérii. Trojice banditů, odpudivých na první pohled, čeká na příjezd sympaťáka Harmoniky, aby ho na příkaz šéfa Franka zabili.

Jak opět všichni víme, vše dopadne jinak. Harmonika onu trojici převeze výstupem na opačné straně vlaku a jejich likvidací začne svou skvělou jízdu filmem až do závěrečné scény. Nemá příliš smyslu popisovat děj, který všichni znají a jehož zápletka se vyjasní až na samém konci poprvé viděného filmu. 

Co je na něm tak mámivého, že jej mnoho lidí vidělo několikrát a pokud ho znovu a znovu dávají v televizi, má slušnou sledovanost, i když všichni vědí, jak to nakonec skončí?

Jsou to v první řadě herci. Charles Bronson - Harmonika, který toho ve filmu příliš mnoho nenamluví a spíše jen hraje chytlavou melodii o čtyřech tónech. Jason Robards v roli Cheyenna, krásný chlap se strništěm, sympaťák až na půdu, který tak nějak nakonec musí svým koncem rozředit happyend. Henry Fonda s uhrančivýma modrýma očima, padouch z největších, který však nemá onu odpudivost svých kumpánů. A Claudia Cardinalová, ženská se vším všudy, žádná anorektička moderní doby.

Pak je to scenérie, ať už zmíněného malého městečka, kterých bylo v té době nejspíše tisíce. Krásná krajina pouště se skalními útvary, které byly posléze použity v mnoha dalších filmech. Interiér vlaku, v němž se odehrávají jak přestřelky, tak i diskuse hlavních padouchů. 

A neposlední, ne-li první řadě hudba. Ať se ozve jakákoli melodie z filmu, každý jen trochu znalý ji okamžitě správně zařadí jako majstrštyk génia filmové hudby Ennia Morriconeho. Mnohokrát nazpívané (u nás geniálně Věrou Špinarovou), mnohokrát upravené pro velká hudební tělesa, vždy zaujmou neotřelou melodií. 

Na rozdíl od dnešní kinematografie jsou ve filmu i dlouhé scény, které by dnes nejspíše nikdo netočil. Přesto právě ony jsou schopny stupňovat napětí (například první scéna z nádraží má téměř 14 minut), kdy divák - i při opakovaném sledování - odolá zajít si od televize k baru namíchat drink. V tom filmu jsou navíc opravdoví chlapi, zřetelně stojící na straně spravedlnosti a pomsty a pak ti, kteří jim v tom brání. 

Nevím, kolikrát jsem ho viděl, zpočátku v originální řeči, kdy nebylo složité vzhledem k málomluvnosti hrdinů se naučit celé rozhovory v angličtině. Pak již jen v dabingu, který se vzhledem k původním dialogům tak úplně nepovedl. Co ale vím jistě, že jde dle mého o nejlepší western, který se kdy podařilo natočit a něco mi říká, že už to tak zůstane. 

                                               Zpívá Patricie Janečková (youtube)

Dejte si dvojku červeného a poslechněte si.......