Strach jako volební program

Opakuje se to stále a nejen u nás. Místo pozitivního programu se masám nejprve vyloží katastrofický scénář a poté nabídne spasitel s jednoduchým receptem. A stále to zabírá....

Zkuste si jednou zapnout večer televizi a udělejte si malou statistiku. Čárka za negativní zprávu, kolečko za pozitivní a třeba čtvereček za neutrální. A zjistíte, že čárky převažují bez ohledu na stanici (jistě bude těch čárek více třeba u stanice Nova či  Prima, které je přímo vyhledávají, ale i Česká televize nebude zásadně zaostávat). 

Témata negací jsou rozličná. Povodně, hurikány, nezaměstnanost (u nás nyní v pozadí), vraždy, soudy se zločinci, bouračky na cestách. Poslední měsíce i evergreen muslimského tématu v Evropě a zločiny migrantů. Po hodinové masáži, v níž se jen zřídka objeví cosi pozitivního, nám moderátorka tymolínovým úsměvem popřeje klidnou a ničím nerušenou noc. 

Odcházíme spát a mozek začíná zpracovávat paměťové stopy dne. Ty, které sebou nesou silnou informaci, ukládá přednostně a trvale. Takže naše tělo, mozkem řízené, se stává jakýmsi skladem všech negativních zpráv, které způsobují permanentní ohrožení nás samých. Člověk se poté stává pomyslnou nádobou strachu, která jej začíná ovlivňovat v každém jeho vědomém konání. Co když ta jinak oblečená žena má kolem pasu ovázaný amonál? Co když ten černý pán je terorista a chystá se cosi provést ? /již se stalo v Uherské Hradišti/.

Volby do parlamentu ČR jsou u některých stran přímo žní strachu. Prostým nahlédnutím do předvolebních letáků či billboardů okolo cest se dozvídáme katastrofické scénáře a současně i jejich jednoduchá řešení. Letošním evergreenem jsou muslimové a islám, (minule to byli kupříkladu Romové, kteří se letos vůbec neobjevují v žádné z politických debat). Další hrůzou je možné zavedení eura. Strašáky jsou Evropská unie a NATO. Jsem si jist, že za 4 roky bude problém migrantů zcela okrajový, pokud ještě nějaký a v centru bude nový nepřítel. 

Nahlédnutím do sestavy volebních lístků se přesvědčíme, že tomu tak skutečně je. Existuje třeba strana Rozumní, u nichž je za jejich názvem uvedeno "stop migraci a diktátu EU". Nešťastná třináctka u letošních voleb patří straně, která se jmenuje Blok proti Islamizaci - Obrana domova. Dalším zásadním politickým subjektem je strana pod číslem 19 s názvem Referendum o Evropské unii. Jen okrajově zmiňuji stranu pana Okamury, kde česko-japonský míšenec tvrdě horuje proti migraci a chce rasově unifikovaný stát. Komunisté jako extrémistická strana nestojí za bližší komentář.

Zmíněné subjekty kupčí se strachem občanů a nabízejí rázná řešení. Podstatou jejich existence je negace. Každý začínající výzkumník vám sdělí, že žádnou teorii či definici nelze postavit na negaci čehokoliv. Jde o staletí vyzkoušený a osvědčený model. Že tomu tak není u poměrně důležité věci, jakou je zastupitelská demokracie, je s podivem. Co budou třeba dělat poslanci strany 19, pokud by referendum proběhlo? Rozpustí se, protože raison d´etre jejich existence pominul? Nebo již zmínění "Rozumní", až se migrace zastaví a třeba po referendu opustí Česká republika EU?  To se nejspíše nedozvíme. 

Tyto strany nechtějí přemýšlivé jedince, kteří jsou schopni vidět o cosi dále, než jen volební billboard. Jak již napsal před několika sty lety Étienne de la Boetié ve své knize Rozprava o dobrovolném otroctví: "Je s podivem, kolik lidí je ochotno se dobrovolně vzdát své svobody a předat ji tyranům. kteří se nemohou prokázat jinou mocí, než tou, která jim byla svěřena?"

Je to snadné, vyděsit společnost a nalézt společného nepřítele. Mnohem snadnější, než stimulovat občany, aby vyhledávali pozitivní společenské jevy a snažili se je prosadit. Sdělit jim, že k lepší společnosti a prosperitě nevede cesta přes negaci čehokoliv. Že svou vlastní budoucnost mají ve svých rukou a že za své zástupce mají volit ty, kteří je neděsí, ale nabízejí pozitivní směr. 

Ale to se v televizi nedozvědí....