Češi a Židé v Israeli. Pevné pouto přátelství, trvající už mnohá desetiletí. Naše turné - jak všichni členové souboru Noach doufají - na tom nic nezměnilo.
Den 9.
Vstáváme časně a míříme na obvyklé místo srazu na parkovišti kibucu. Naši hostitelé jsou plni energie nám ukázat své dílo, na které jsou - právem - pyšní. Jsme naloženi do dvou mikrobusů a projíždíme nejprve avokádové plantáže. Na malém pahorku nám náš průvodce objasňuje historii místa, kde se v době docela nedávné bojovalo o každý metr. V blízkosti stojí památník, připomínající bitvu, kde opět obráncům stačil jeden výstřel naslepo, který zasáhl hlavní stan útočníků. Smrt velitele způsobila chaos a následný úprk arabských vojsk.
Průvodce však hledí do budoucna a objasňuje nám svůj záměr, že s arabským vzdělaným kolegou z nedaleké osady hodlají na onom místě postavit školu, která by sloužila dětem všech národů Israele. To, že to fungovat může, nacházíme na další zastávce, kde již stojí a několik měsíců funguje škola, v níž jsou vedle židovských dětí i děti beduínů. Školu vede beduínka Yusla, matka 5 dětí a velmi energická žena. Při prohlídce jsme udiveni jednou místností, která je vybavena vzduchotechnikou a filtry a na oknech pevnými okenicemi - to vše pro případ raketových útoků.
Následně jsme zváni na návštěvu do místní arabské osady. Náš pozorný hostitel nám nabídl vynikající kávu a čaj a sladké zákusky. Členové souboru pak vyslechli přednášku o rituálu pití kávy v těchto končinách. Tak kupříkladu - odmítnout kávu hostiteli je velmi vážná urážka. Hostitel podává další porce sladké kávy, avšak pokud obdržíte hořkou, jde o znamení, že sezení a Vaše návštěva se chýlí ke konci. Pokud sedí více stolovníků a jeden z nich začne svým kávovým šálkem potřepávat, jde o neklamné znamení, že chce cosi důležitého sdělit.
Končíme naši exkursi po blízkém okolí s vědomím, že nás čeká poslední "velký" koncert našeho turné. Je pátek a v kibucu se většina lidí schází k šábesové večeři, která však nemá prakticky žádný religiózní charakter, jen na úvod je krátké čtení a píseň.
Před naším vystoupením ještě absolvujeme exkurs o historii kibucu, nicméně měli jsme dojem, že promítání starých filmových šotů bylo zábavou spíše pro naše hostitele, kteří se na některých záběrech se smíchem poznávali.
Naše vystoupení bylo obohaceno přítomností slovenského velvyslance s chotí, který ocenil, že máme v repertoáru jednu českou lidovou píseň. Po skončení se ještě krátce scházíme, abychom si všichni navzájem sdělili dojmy z cest, našich vystoupení a poděkovali jak šéfovi souboru Tomáši Novotnému, tak i naší klarinetistce Ráchel, která nesla hlavní tíhu logistiky celého turné.
Večer ještě chvíle povídání s našimi milými hostiteli a jde se na kutě, protože poslední den bude velmi náročný.
Den 10.
Ráno ještě absolvujeme "malý" koncert v místním domově důchodců, což je velmi dobře vedené zdravotnické zařízení pro seniory, kteří se již nemohou o sebe starat sami. Každý z nich má svůj vlastní pokojík, v celém zařízení je poměrně početný tým ošetřovatelek. Zpíváme jim několik písní, které nepochybně znají a jsme tak trochu naměkko jejich dojetím.
Posléze vyrážíme na poslední okružní cestu. První zastávkou je hora Tábor, místo zjevení Spasitele. Vedle této biblické události se v blízkém okolí odehrávaly ve starověku významné bitvy, hora je opravdu vysoká a je z ní dokonalý a daleký rozhled po okolí. Náš hlavní cíl jsou však Golanské výšiny - oblast demilitarizovaného pásma mezi územím Israele, Jordánska a Sýrie. Od podmořské níže Tiberiadského jezera stoupáme serpentinami až do výšky okolo 1000 metrů nad mořem. Odměnou je krásný výhled na obě strany. Zastavujeme u jedné s pevností s názvem Tel Saki, odkud je zhruba necelých 500 metrů hranice demilitarizovaného pásma se Sýrií.U pevnosti je pamětní desky těch, kteří zde položili své životy. Později se dovídáme, že šlo o velmi významný opěrný bod israelské armády v době tzv. Jom kippurské války v roce 1973.
Od Tel Saki se ještě občerstvujeme na vrcholku, který je však zahalen do husté mlhy a tak se musíme spoléhat na ukazatele správné cesty.
Ve večerních hodinách přijíždíme do Jeruzaléma na poslední procházku Starým městem i rušnými ulicemi Mammila a Jaffa, kde noční život opravdu hned tak nekončí. Ulice Starého města jsou po 9. hodině večer již zcela prosty oněch hlasitých prodavačů, člověk slyší jen své vlastní kroky a vše má nádech krásného tajemna.
A ještě jednou
Naše turné končíme zcela znaveni na Tel Avivském letišti, kde značná část výpravy ihned usíná, zatímco strážci střeží dobu odletu s nutnou bezpečnostní prohlídku 3 hodiny před startem letadla směr Praha.
Na závěr píseň o tom, že i když Hospodin se svým příchodem otálí, budu jej čekat dále.
Shalom Jisrael.
