Máte "svého" lékaře?

Před několika lety zaznělo ze strany lékařské komory varování, že přijde doba, kdy sehnat lékaře bude problém. Realita ono varování ještě předčila.

Před necelým půlrokem se v časopisu České lékařské komory objevil článek o demografickém vývoji v řadách lékařů. Z článku jasně vyznělo, že současný personální stav lékařské obce se bude v příštích deseti letech zhoršovat a teprve po této době se pomyslně odrazí od dna. Jako obvykle v české kotlince tomu nikdo zatím nepřikládal nějaký zásadní význam, protože u nás se řeší jen požáry a to ještě ty největší, zatímco vyhlašované strategie, možná dobře myšlené, se v záplavě střídání na ministerské židli ocitají pod stolem. 

Informace o hrozícím problému není nová. Autor článku si pamatuje na historický výrok tehdejšího předsedy vlády České republiky Václava Klause, který na požadavky lékařů odpověděl cosi v tom smyslu, že pokud se jim jejich práce nelíbí, ať jdou dělat taxikáře. 

Současný stav počtu lékařů je možná i výslednicí této rady, neboť vlivem mnoha okolností počet nastupujících lékařů nebyl schopen pokrýt ty, kteří odcházejí do penze. Studium medicíny se stalo méně atraktivní. Zhruba pětina absolventů lékařských fakult každoročně odchází ihned po promoci do zahraničí, kdysi početná slovenská lékařská imigrace do naší země je minulostí. Nelze se divit. Vedle nepoměrného rozdílu výše nástupního platu u  nás a třeba v Německu, přátelštějšího prostředí, snadnější předatestační etapě i výborné znalosti cizího jazyka jsou faktory, které  mladé lékaře táhnou mimo naši republiku. /protestující čtenáře chci upozornit, že lékař po promoci má zhruba 25 let, chce si založit rodinu a potřebuje slušně bydlet, neboť svůj "volný čas" věnuje studiu, pokud mu to počet nočních služeb vůbec dovolí/. K tomu všemu jsou potřeba peníze, neboť za často zmiňovanou etiku nedostanete u pumpy ani litr nafty, 

V méně atraktivních oborech, jako je třeba praktické lékařství, je situace nejhorší. Věkový průměr je přes 50 let, v mnoha obvodech pracují lékaři okolo 70 let i více. I když jsou mezi nimi skvělí praktikové s celoživotními zkušenostmi, stačí jedna nemoc, zdravotní problém, aby se ordinace uzavřela. V městech se situace zvládnout ještě dá, na vesnických obvodech je to katastrofa. K tomu přichází od příštího roku další úder a to úplná elektronizace receptů. Opět pro protestující čtenáře chci poznamenat, že pro lidi ročníku narození 1945 není moderní IT něco, s čím by byli tak bytostně spjati, jako jsou dnešní třicátníci. Vedle dalších nákladů na pořízení modulu, získávání jakýchsi certifikátů pro možnost vůbec cosi předepsat a rovněž neustálá buzerace za přehlédnutí nějakých ukazatelů bude znamenat, že právě tito přesluhující lékaři od Nového roku prostě zavřou svůj krám. 

Podobná,  i když méně nápadná je situace u specialistů. Tam sice věkový průměr není tak tristní, avšak jejich počet zdaleka nestačí na komfort českého pacienta, zvyklého běžet i s prkotinou ihned k "lepšímu" lékaři /míněn specialista/, i když by jeho problém vyřešil dobrý praktický lékař. Tento systém, který byl lehce korigován prokletou třicetikorunou, znamená přetížení odborných ambulancí, neboť již zmíněné rozlišení mezi banalitou a závažným problémem je náročné na čas. Pak ti, kteří mají opravdu závažné potíže, musí čekat i měsíce, než se se svým problémem dostanou ke správnému lékaři. Odborné ambulance nemají personální kapacity k rozšíření své činnosti, navíc jsou limitovány omezením práce ze strany zdravotních pojišťoven. 

Opět pro protestující čtenáře chci sdělit informaci, že i přes uvedená data se mají mnohem lépe, než jejich britští spolupacienti. Kupříkladu čekací doba na vyšetření specialistou revmatologem je v současné době v UK 18 /slovy osmnáct/ měsíců. Míněn samozřejmě lékař ve státním zdravotnictví, soukromě za přímou platbu, to bude jistě rychlejší. 

Autor článku má svou terénní praxi v Ostravě a poprvé po 20 letech činnosti je nucen sdělovat volajícím novým pacientům, že je prostě není schopen do své péče přijmout. Poslední rok se počet žádostí o přijetí do odborné péče zvýšil zhruba na dvojnásobek. Je to dáno klesajícím počtem specialistů téhož oboru v terénu, omezením ambulantní činnosti nemocnic a v neposlední řadě i zmíněnému zvyku řešit každou banalitu ihned u specialisty. Vysoký počet vyšetřovaných nemocných denně znamená větší únavu lékaře, jeho sníženou pozornost a tím vyšší možnost přehlédnutí malého, avšak závažného příznaku. Argumentace přetížením pak v případném soudním řízení nemá žádnou hodnotu.

Mít svého lékaře /stejně tak i stomatologa/ se stává dobrou akvizicí, kterou oceníte v okamžiku, když akcie Vašeho zdravotního stavu začnou náhle padat. Jejich držení se stává v dnešním nejistém světě nejspíše nutnou podmínkou když už ne přežití, tak aspoň drobnou jistotu slušného života.