Manželské toccaty a fugy: dovolená

Říká se, že společná dovolená manželství buď utuží, nebo naopak způsobí jeho zánik. Existuje však třetí možnost, pracovně nazvaná horská dráha. 

Plánování společné dovolené může být u některých párů věcí zcela okrajovou (výběr mezi pobytem na Velkém Dářku nebo v Novém Strašecí opravdu neskýtá mnoho adrenalinových situací), naopak jsou tací, nad jejichž pečlivostí a detailech přípravy by si velitel dne D v Normandii Dwight Eisenhower připadal jako vesnický amatér. 

V našem soužití dochází při těchto situacích - tedy v období plánů - k cyklicky se opakujícím situacím, kdy navrhovatel cesty na sebe automaticky bere odpovědnost za veškeré detaily cesty, zatímco ten druhý při pokusu o seznámení s podrobnostmi putování zpravidla usne s posledním dovětkem záblesku vědomí, že je mu to úplně šumafuk. 

Vzrušení přináší až poslední den, kdy žena zjistí, že absolutně "nemáconasebe", protože pytle šatů v komoře ani při pečlivém výzkumu neposkytnou patřičný oděv, "když půjdeme na večeři do nějaké lepší restaurace". Tato věta naopak spolehlivě vybičuje její protějšek, protože rozhodně nezapomněl na hrůzný den, kdy drobná sváča v tak zvaném lepším podniku byla v korelaci  s ročními náklady na stravné somálským sirotkům v útulku v Mogadišu. 

Snažil jsem - pro mne zcela nepatřičně -  lobovat za kuřata plukovníka Sanderse, případně za mletinu v Mc Donalds, byl jsem však potupně nazván škrťou a vidlákem, kterému na cestu stačí lžíce a lančmít, což je prý neklamná známka mého pokleslého ducha i mravů a proslov byl zakončen tím, že na tohle by Ludvík ze Sobíšek (můj předchůdce v lásce) nikdy ani nepomyslel.

Samotná jízda autem skýtá mnoho příležitosti k různicím, které končí buď dlouhou etapou mlčení (varianta lepší) nebo naopak popisem rozvodového řízení a výčtem majetku, o který mne obere (varianta horší). Důvodem rozlady je absolutní nepochopení mužského principu. Totiž - pakliže máte dojet do cíle etapy prvního dne, který se nachází ve vzdálenosti cca 700 km, opravdu, ale opravdu nelze zastavit u každé trochu větší zříceniny s hrdým názvem hrad či tvrz. Ženský princip je založen na pečlivém nimrání se v itineráři s občasným (častým) výkřikem: "zastav!" a to jen proto, že v míjené zahrádce se pase koza.

Samotnou kapitolou je navigace. Jelikož nás instalovaná navigace několikrát zavedla na dvorek italského farmáře, případně nás v 130 km rychlosti nabádala, abychom okamžitě zahnuli doprava, kde byla pouze svodidla, používá žena tablet. Její navigace nepostrádá zajímavé okamžiky, když mi sdělí, že jsme měli před 3 vteřinami zahnout doprava (je to samozřejmě moje vina, protože prý jedu jako šílenec).  Netřeba poučeným sdělit, že návrat do výchozí pozice onoho pravotočivého manévru trvá v městských aglomeracích i půl hodiny. Nejsou řídké ani okamžiky, kdy směrová tabule nabádá k otáčce doleva, zatímco tablet to tvrdí opačně. Když poslechnu směrovou tabuli, ozve se významné klapnutí deklu tabletu a je slyšet temné funění a poznámkou, že ona tady přece nemusí bejt. 

Zdálo by se, že nesoulad v kvalitě cesty může hrozivě narůstat do situace, kdy chlapovi rupnou nervy a na nejbližším dálničním nadjezdu provede obrat do protisměru a vyrazí domů, kde má jistotu vychlazené dvanáctky a klid na kanapi. To vše končí u hledání obydlí na přespání, neboť vzhledem k ženiným rozmarům stran častých zastávek a vjezdů do různých uliček městysů, prostě nelze dopředu plánovat místo složení hlavy.

V cizině v našem párovém mači nastává hra, pracovně zvaná StB. Totiž - jelikož německá hausfrau či francouzská madamme česky zpravidla neumí - je svědkem pro ni nesrozumitelného výstupu, kdy jeden z nás hraje smířlivého a hodného jedince, který by již rád ulehl za nabídnutou cenu, zatímco ten druhý je formálně rozčilen a s patřičnou gestikulací dává najevo, že není blázen, aby o požadované sumě byť jen uvažoval. V drtivé většině případů jde výkopová cena dolů, což ten, co hraje dobráka,  přivítá jako vstřícné gesto hospodyně, naopak zloun to považuje za zcela směšnou slevu a béře se ke dveřím s gestem, že transakce je u konce. Velmi často dojde opět ke snížení ceny, již na samé hranici rizika, že naopak rupnou nervy domácí a pošle nás - no víte kam. Musím sebekriticky přiznat, že v pantomimě drtivě vítězí moje žena nad mými ochotnickými gesty. Její ztrápené pohledy, občasné trhání končetin a poulení očí při sdělení ceny za ubytování by spláchly i Borise Hybnera. 

Ušetřené peníze poté navýší rozpočtovou položku "jídlo", což zpravidla přináší potěchu v nějakém slušném burgundském, servírovaném spolu s pečeným camembertem a fíkovou marmeládou. Přenocování v zámku, kde nesmlouvavší jedinci spí za dvojnásobnou cenu, než český trhovec, je oním balzámem, hojící popsané rány. 

Pokud jsou popsané občasné kritické momenty navíc vyváženy puštěním chlupu na nějaký barevný hadr, je společná dovolená žádoucím adrenalinem se sinusoidním napětím a uvolněním.

Netřeba lézt na skály či provádět bungee jumping. Bohatě stačí vyjet za obzor.