Konečně se stanu milionářem

Ustrnul jsem ve fázi primitivního kapitalismu. Každé ráno vstávám a jdu do práce. S tím je ale teď konec, konečně jsem přišel na to, jak to změnit a být v balíku. 

Doba volna během svátků vánoc - chanuky (škrtni, co se nehodí), přináší netušené možnosti. Třeba sosat na internetu a sledovat svět okolo sebe. A člověk se dozví věci doposud netušené, o kterých by si nikdy nemyslel, že mohou fungovat. 

Tou věcí je server Youtube. Doposud jsem ho vyhledával kvůli skladbám umělců a přednáškám zajímavých lidí. Mé vzdělanější děti mne však poučily, že existuje termín "youtuber", člověk, kterého ostatní sledují a on inkasuje za své šmírování tučné svazky bankocetlí. Nikdy by mne nenapadlo, že informace o frekvenci a konsistenci něčí stolice může někoho vybudit natolik, že si odepře další díl Ulice a dychtivě bude sedět u PC a čekat, až jeho modla vyjde z patřičné komůrky a sdělí očekávanou informaci. Dokonce prý existuje nějaké dítě, které se nechává natáčet na pískovišti a na nočníku a je bohato několika miliony dolarů.

Podstatou těchto sledování je prý tzv. "product placement", tedy taková nenápadná reklama předmětů, které předmětný youtuber používá. Za tuto reklamu mu prý firmy solí ony miliony dolarů a tak nemusí ráno riskovat život v MHD, plazit se před šéfem či trnout při uzávěrce. Po zralé úvaze jsem se rozhodl hodit medicínu za hlavu a stát se Youtuberem.

Obraz 1. Ráno se probouzím. Přes obrazovku bude moje pomalu se otevírající oko a zhruba deset vteřin trvající nehybná zornice, která zjišťuje, že žiji. Poté chvatný vztyk z manželského lože a úprk na WC, kde je přeci jen nutno provést nezbytné úkony (zde zatím nevím, jestli bude kamera umístěna i zde, i když detail tváře, která pomalu prochází ze stavu urputného napětí ve slastný výraz by mohl přinést aspoň pár centů). Poté uchopím roli toaletního papíru, z kterého před kamerou lenivě utrhnu jeden kousek a nechám jej zmizet za zády.

Obraz 2. Koupelna s velkým zrcadlem, kde si pomalu krouživými pohyby čistím pár posledních originálních zubů. Pohyb bude v rytmu nějakého populárního zpěváka - ZAZ, Justin Bieber atd (hradí OSA)., bude patřičně krouživý a nevynechá jediné místo (zvláštní prémie od předsedy Stomatologické komory Romana Šmuclera). Samozřejmě zubní pasta a kartáček s vyvedeným nápisem leží na poličce, kterou kamera pro sichr přejede celkem 3x. 

Obraz 3. Trenky nebo slipy? Zde bych zařadil Osudovou papá Beethovena a teprve po odeznění úvodního motivu se objeví ruka, která vybere jednu z uvedených možností. Poté dlouhý záběr na paraván, kde bude jasné, že se tam děje šacení  (nabízí se jistě možnost, aby paraván nebyl, ale zde je jednoznačně nutné přiznat pravdu, že by jeho absencí poklesla sledovanost na nulu).

Obraz 4. Snídaně v kuchyni, kde mi moje zákonná choť bude přinášet na stůl rozličné pochutiny, samozřejmě opět s nápisem firem, které poskytnou své produkty v míře vagónové. Zde ovšem bude nutné na chvíli odklonit objektiv, protože opepřený bůček s křenem - má běžná denní ranní dávka - by v dnešní době spolehlivě odradil urputné vegetariány a moje sledovanost by mohla opět rapidně klesnout.

Obraz 5. Dopolední golf. Zde to nebude těžké, záběry letících míčků z odpaliště, které budou padat přímo do jamek a způsobí maximální rozkoš všem znalcům, lze v dnešní době naaranžovat dokonale. Stejně pak i záběry z přilehlého hotelu, kde budu rozdávat úsměvy na sličné servírky a pomalu si zapalovat doutník.

Obraz 6. Odpolední šlofík. Jsem si jist, že se najde řada jedinců, pro které bude dvouhodinové sledování chrápajícího vorvaně opravdovým vyvrcholením jejich surfování po netu. Můj tým mne přirozeně přikryje luxusní dekou z merino věhlasné značky a rovněž zabrání detailnímu záběru pomalu vytékající sliny komatosního youtubera.

Obraz 7. Po procitnutí přijde to hlavní. Před kamerou budu odpovídat na mnohé dotazy mých followerů, s úsměvem jim sdělím, že má práce je pro mne opravdovým potěšením a že bych ji za nic na světě nevyměnil. Jistě budu plýtvat radami, jak dosáhnout mé současné nirvány. Pro zvlášť vybrané a chtivé zveřejním za tučný paušál i své soukromé telefonní číslo, kde budou moci dosáhnout absolutního blaha a pokecat si tak nějak "bouche a bouche". 

Mé předsevzetí stát se youtuberem je nezvratné a definitivní. Tímto předávám své nemocné do péče mých kolegů, které tento plán zatím nenapadl. A přeji jim opravdu, ale opravdu veselé vánoce. 

Autor: Tomáš Vodvářka | sobota 21.12.2019 12:37 | karma článku: 41,02 | přečteno: 4730x