říká sv. Matouš o těch, kteří žijí v pravdě. Společnost Post Bellum pořádala již 10. ročník slavnostního předání cen těm, kteří jsou solí země a světlem světa. Byl jsem při tom a byl jsem tam rád.
Nádherné historické prostředí Národního divadla v neděli dne 17.11.2019, hlediště zaplněné vzácnými hosty z řad poslanců, senátorů, současných i bývalých ministrů, lidé z umělecké sféry a čestní hosté společnosti Post Bellum. A tradičně skvělý, pohotový a citlivý moderátor Martin Veselovský.
Představitelé Post Bellum již po desáté předávají čestné medaile Ceny paměti národa lidem, kteří v době totality ať už té nacistické či komunistické, zůstali věrni ideálům pravdy, lásky a zásadovosti. Letos podruhé byli v řadě vyznamenaných i lidé, kteří nepocházeli z České či Slovenské republiky. Každý příběh těchto vynikajících lidských jedinců, nejen letošních laureátů, by vydal na esej. Každý za svůj postoj zaplatil vysokou cenu - tito lidé byli zavíráni, mučení, mrzačeni a i po propuštění po mnohaletém věznění dál pronásledováni. Přesto ani u jednoho z nich nebyla v popředí nenávist vůči svým trýznitelům, všichni prohlašovali, že svých činů nikdy nelitovali a že by je provedli znovu.
Společnost Post Bellum dělá záslužnou práci. Snaží se získat příběhy všech těch, kteří tuto dobu prožili a jsou schopni o ní podat svědectví. O to cennější, že se to týká jich samých a že není vždycky snadné obnažit své nitro cizím lidem. Staré rány také bolí a ne všichni je chtějí znovu rozdírat. Nejspíše takt a citlivost pracovníků Post Bellum nám přináší příběhy dnes velmi starých lidí, které by byly za krátkou dobu již navždy ztraceny. Navíc - společnost má svědectví i těch, kteří stáli na opačné straně. Bývalých bachařů, estébáků, komunistů a mučitelů. I tyto jsou poučné, neboť na nich lze získat a snad i pochopit myšlenky těch, kteří byli a mnohdy ještě jsou plni nenávisti právě vůči těm, které evangelista Matouš považuje za sůl země a světlo světa.
Z celého večera dvě poznámky. To, že jsou vyznamenáni českou cenou lidé z Polska, Maďarska a Německa ukazuje, že dobro, ale bohužel i zlo, je universální. Že je úplně jedno, jestli je člověk Čech, Slovák, Maďar nebo třeba Brazilec. A je také jedno, jestli je protestant, katolík nebo bezvěrec. Ti vyznamenaní dokladují, že jsou v první řadě Lidé a vše ostatní je mnohdy bezvýznamný balast.
Ta druhá poznámka se nabízí také. Před třemi týdny dostávali rovněž někteří jedinci ceny, udělované naší hlavou státu. Jakkoli byli mezi nimi čestní lidé a hrdinové, tak tam byli i ti, u nichž je udělení ceny přinejmenším problematické, vyvolávající spory a vášnivé diskuse. U Ceny paměti národa nebylo po celých deset let jejího udělování ani smítko pochyb o tom, že cena je ve správných rukou. I to svědčí o kvalitě práce těch, kteří tyto lidi vyhledávají a samozřejmě o vyznamenaných, kteří jsou solí země a světlem světa.
