Irena Sendler - polská Lady Winton

Před několika dny měla výročí narození u nás neznámá hrdinka II. sv.války. Její čin byl kvintesencí humanity. 

Narodila se 15. února 1910 ve Varšavě, ale vyrůstala v Otwocku, místě se silnou židovskou komunitou. Její otec - lékař - ošetřoval mnoho lidí židovského původu a tak se Irena velmi rychle naučila jidiš. Po úmrtí otce na tyfus v jejich 7 letech dostala od místních Židů nabídku, že jí budou financovat její studia, matka však tento návrh odmítla. Pro své vstřícné postoje vůči Židům byla většinovou společností ostrakizována.

Na počátku války začala pracovat jako úřednice sociální správy. Když Němci zakázali vydávat sociální příspěvky židovským rodinám, se spolupracovníky falšovala archivy tak, že několik tisíc židovských rodin dostávalo podporu i nadále. Po vytvoření varšavského ghetta se jí podařilo dostávat dovnitř potraviny a začala ven z ghetta vyvážet děti. Zpočátku šlo i sirotky, později díky své znalosti jidiš získávala důvěru i židovských rodin, které své děti v předtuše katastrofy svěřovaly Ireně Sendler k tomu, aby je vyvezla ven z ghetta do relativního bezpečí. 

Malé děti byly vyváženy v odpadcích nebo i v rakvích jako zemřelé. Kojenci byli obalováni do pytloviny a přehazováni přes zeď ghetta. Pověst říká, že v nákladních autech, ve kterých byly děti pašovány ven, byli psi, kteří v danou chvíli blízkosti německých stráží u brány štěkali tak, aby přehlušili případný pláč nemluvňat. Irena Sendler si navíc vedla přesnou evidenci zachráněných dětí i jejich změněné identity, kterou ukrývala zakopanou ve skleněných lahvích na zahradě. Počet zachráněných do konce války /respektive likvidace ghetta/ dosáhl počtu dva a půl tisíce. Její činnost se dále soustředila i na umisťování dětí jak do sirotčinců mimo ghetto, tak i do katolických rodin. U kojenců to bylo snadné, horší pak u starších dětí z ortodoxních židovských rodin, neboť ty mluvily jen jidiš a samozřejmě neznaly ritus katolických bohoslužeb /neúčast na nedělní bohoslužbě mohla vyvolat podezření/. Za skrývání židovských dětí hrozila rodině zachránců smrt. 

Irena Sendler byla v roce 1943 zatčena gestapem, surově mučena, avšak díky konexím a podplacení dozorců vysvobozena ze zajetí a dožila se pod skrytou identitou konce války.

V roce 1965 jí Kneset udělil vyznamenání "Spravedlivý mezi národy", dostalo se jí výsady být v této společnosti "šlechty ducha a činů" v jeruzalémském památníku holokaustu Jad Va šem. Komunistická vláda jí nepovolila výjezd do Israele k jejímu převzetí a svůj strom v "Aleji spravedlivých tamtéž mohla zasadit až po uvolnění poměrů v roce 1983. V roce 2003 jí polská vláda udělila nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého orla.

Paradoxem moderní doby zůstává, že její nominace na převzetí Nobelovy ceny míru v roce 2007 nebyla norským výborem vyslyšena a cenu dostal vicepresident USA Al Gore za svůj "boj" proti klimatickým změnám.

Irena Sendler zemřela o rok později ve Varšavě, kde je také pohřbena. Celý její život byl kvintesencí humanity, která při pomoci bližnímu nerozlišuje náboženskou příslušnost či původ člověka při potřebě mu pomoci. Pokud bychom hledali definici hrdinství, pak lze bez obav zmínit její jméno. Životním postojem naplnila základní tézi své víry:" Miluj bližního svého jako sám sebe". Její existenci a činy by neměly být zapomenty.

Requiescat in pace.