Při poutích z různých směrů se nabízejí neopakovatelné scenérie, které se snažím zachytit do své paměti. Fotoaparát pak pomáhá tam, kde vzpomínky vybledávají v nánosu pěny dní. Tak aspoň pár
Každá pouť do míst hrobu apoštola Jakuba je jiná. Mění se v závislosti na ročním období, na směru, odkud poutník putuje, na počasí, na doprovodu a na mnoha dalších okolnostech. Tím je jedinečná, zůstává navždy zasunutá kdesi hluboko v paměti a jen tu a tam vyskočí. Třeba při brouzdání po internetu, kde si poutníci vyměňují nejen rady, ale i fotky z cest. Kde se chlubí tím, že to ušli a odkud vyšli. Že jim ve dnech putování bylo prostě fajn.
Následující fotoblog je takovým výběrem z hroznů všech tří poutí. Porugalské, Francouzské a Severní.
Staré mosty slouží dodnes, stejně jako našim předkům před 500 lety
A mají hodně kvalitní povrch, žádný asfalt
Z větší dálky vynikne jejich majestát.
Některá sídla jsou jako z cukrkandlu, například jedna z nejstarších ubytoven, po rekonstrukci.
A zachovává si původní ráz středověku
Jinde to už tak bezpečné není, ale krása zůstává.
Už neobydlené, ale poetické, což?
Klášter z 12. století, jeden z nejstarších na Camino
Klášter Irax je novější s hezkým zvykem přivítat poutníka vínem.
Templářský hrad v městě Ponferrada
Lidová tvořivost nezná mezí
Vždyť to říkám....
Začíná se stmívat a je třeba hledat asyl.
Lépe v městě - zde je to katedrála v Leonu.
Večerní procházka nepostrádá poetiku.
Ráno jsou často mlhy, že toho moc vidět není.
Slunce se však nedá porazit.
Někdy si člověk připadá jakov Matrixu. Tady třeba stromy.
A později zase most přes řeku Minho. Hranice Portugalsko-Španělsko
V horách lze ještě nalézt stará obydlí.
Kde vás pořád někdo sleduje
Vysoko v Leonských horách bývá po ráno docela zima
Tak raději šupem dolů k moři.
Cíl už není daleko, sloupky měří vzdálenost na metry - tady už jen slabých 100 km
Poutníků valem přibývá.
A přesto, že mohou být lákáni do jiných směrů
Volí neomylně tu správnou cestu k cíli.
Čímž je katedrála v Santiagu.
Buen Camino.
