Blog jako striptýz

Na blogu idnes tančím ve skupině pro starší a pokročilé a tak si snad mohu dovolit následující alegorickou úvahu. 

Pojem striptýz /striptease/ je překládán ve smyslu dráždivého svlékání. Je založen v jistém smyslu na kooperaci samotného aktéra úkonu a poté divácích, sledujících ono konání. Tato kooperace by bez druhé strany byla nesmyslná. 

Samotný striptýz může mít ze strany aktéra různé formy. Někdo přijde na jeviště v burce a odhalí pouze své oči, které mohou mít nádech tajemna. Tím to skončí a v divákovi zůstane pocit čehosi tajemného, něčeho, co mohlo být dále ještě rozvinuto, avšak aktér to buď udělat nechtěl, nebo toho není schopen. Často tento striptér nečeká ani na potlesk.  Další zajde dále a nechá obecenstvo proniknout tak říkajíc na kůži, avšak nechá si svůj malý prostor pro sebe, kam nepustí již žádného z pozorovatelů. Svůj výstup ukončí těsně předtím, než by se vydal divákovi tak říkajíc všanc. 

Další může jít ještě dále a onen poslední kousek tajemna odhodí zcela. Může své diváky příjemně překvapit, nebo taky výrazně zklamat. 

Totiž - celý striptýz je provázen stupňováním jistého napětí, neboť zkušený striptér nevystřílí svou munici hned na začátku, ale provází diváka tancem, kde postupně a po kouscích odhazuje své krytí, což může v některých případech vzbuzovat čím dál větší pozornost. Těsně před koncem jsou diváci našponovaní, neboť dosavadní průběh sliboval mnohé. Může se stát, že jsou za své čekání odměněni. Na druhé straně se může přihodit i to, že po skvělém začátku je výsledek tristní a místo číše skvělého burgundského dostane odlivku krabicového Urbana. 

Jsou i ti, kteří nechají svého diváka zajít obrazně řečeno pod kůži. To jsou ti výjimeční, kteří nehledí na zevní slupku své osobnosti, ale na malou chvíli odhalí i to, co běžný divák nemá šanci zahlédnout a co je určeno jen pro ty, co se nenechají zmást klouzáním po povrchu. Zde se může stát, že aktér svého diváka opravdu zaujme a nastane cosi jako vzájemné souznění. 

I diváci mohou být různí. Jedni přicházejí na program s tím, že se chtějí jen nezávazně pobavit. Jejich pozornost upoutá ten aktér, který vstoupí na scénu s výrazným hřmotem posledního šlágru, řekl bych majstrštykem současnosti. Jsou nadšeni oním zvukem a snadno přehlédnou plytkost výkonu a to i přesto, že jim aktér ukáže vše a ihned. Svůj pocit zklamání chtějí ihned zaplašit tím, že si vyžadují dalšího aktéra s podobným programem. I přes potlesk který udělí mohou být vnitřně zklamáni, neboť si tak nějak ve skrytu duše přáli hlubší zážitek a opakování téhož jim připadá nudné. Je však známo, že pokud přijde někdo, kdo chce svůj výstup provést tak říkajíc decentně, dost často tito diváci na aktéra hlučně pořvávají a nešetří kritikou.

Jiní přijdou s tím, že opravdu chtějí zažít cosi nečekaného a obohacujícího. Ony omšelé šlágry přeskakují a v programu večera si vyzobnou jen to, o čem vědí nebo aspoň tuší, že bude mít onen laskavý vliv na jejich nitro. Tito diváci nepotřebují hluk, ale spíše ticho či jen vzdálený šelest altsaxofonu. Tito diváci nepořvávají na aktéra mimo jejich gusto, aby se sebral a táhnul. Spíše zdvořile počkají, až ukončí svůj výstup, nebo si odskočí k baru na skleničku. 

Zkušený striptér však ví, že má své obecenstvo, které na něj rádo chodí a proto se bude stále dávat všanc s pocitem, že to, co dělá, je pro jeho skupinu diváků přínosem a potěchou. Těch povykujících si časem zvykne nevšímat s nadějí, že se časem odnaučí chodit na jeho představení a svou pozornost věnují svému šálku kávy.