Novela dětem moc dobrého nepřináší

V nejbližších dnech budou poslanci znovu hlasovat o novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí, kterou dne 12. 9. 2012 vetoval prezident republiky. V řadách jejích zastánců,  z nichž většina vidí ve vzdělávání pěstounů a sociálních pracovníků jedinou cestu, jak dostat děti z ústavů do rodin, nastalo pobouření. Plánům tvůrců novely z ministerstva práce a sociálních věcí na přemístění dětí z ústavů do rodin ale odporují tyto skutečnosti:

1. Prověření zájemci o přechodnou pěstounskou péči se dají v jednotlivých krajích spočítat na prstech, totéž platí i o zájemcích aktuálně prověřovaných. Většina z nich chce pouze jedno zdravé miminko. O děti starší, problémové, jiného etnika, se zdravotním postižením nebo skupiny sourozenců není mezi nimi až na výjimky zájem. Zájemci o dlouhodobou pěstounskou péči ubývají. Například v celé republice se několik měsíců nedařilo nalézt pěstounskou rodinu pro dva zdravé sourozence z běžné populace – roční holčičku a dvouletého chlapce z Klokánku Štěrboholy,. Teprve v těchto dnech snad bude schválena na MPSV rodina, kterou vyhledal FOD.
2. Finanční motivace pěstounů - jak vidět - nefunguje, a navíc převážně finančně motivovaní pěstouni by stěží byli schopni vytvořit dítěti pozitivní rodinné prostředí. Kromě toho novela výrazně zhoršuje pozici prarodičů. Pěstounské rodiny se třemi a více dětmi na tom budou zhruba stejně jako teď, někteří dokonce hůře.
3. Nyní pěstounům náleží odměna ve zvláštních případech zhruba na úrovni novelou navrhované odměny (na tři a více dětí nebo na dítě postižené) jen tehdy, pokud je pěstoun s dítětem doma a plně se mu věnuje. Podle novely na tom už nezáleží, jestli bude pěstoun pracovat na plný úvazek nebo se věnovat celodenně péči o děti -  budou mít v obou případech stejně. Omezení možnosti jiného zaměstnání nejvýše na poloviční úvazek by bylo podle našeho přesvědčení namístě.
4. Není pravda, že novela usnadní osvojování dětí – ruší se dvouměsíční nezájem u novorozenců a nastoluje se tříměsíční nezájem + další tři měsíce, kdy OSPOD musí rodiče hledat, není-li jejich pobyt znám, a upozornit je na důsledky nezájmu.
5. Tvrzení, že novela vrátí děti z ústavů do rodin, je jen prázdná proklamace, která nemá oporu nejen v paragrafovaném znění zákona, ale ani ve zkušenostech zemí, jež se vydaly cestou profesionální pěstounské péče. Děti střídají rodiny a stěží mohou mít pocit bezpečí a pozitivního přijetí. Podle oficiálních výzkumů chybělov roce 2010 v Anglii deset tisíc pěstounů, 10 % dětí vystřídalo tři a více rodin za rok a přes tisíc pět set dětí vystřídalo dvacet a více pěstounských rodin. V Belgii v roce 2008 existovalo 233 pěstounských rodin, 44 % skončilo neúspěchem a děti byly přemístěny jinam. V Holandsku bylo během deseti měsíců v roce 2010 zjištěno pět set případů zneužívání dětí v pěstounských rodinách. Těmito alarmujícími skutečnostmi se tvůrci a zastánci novely nezabývají a nevysvětlují, proč v ČR by to mělo být jinak.
6. Že i u nás bývá náhradní rodina riziková, dosvědčují případy dětí navrácených  z pěstounské péče do dětských domovů nebo do Klokánků, nezřídka ve velmi zuboženém stavu. Podle statistiky zveřejněné v LN dne 14. 9. 2012 bylo v roce 2011 odhaleno v náhradních rodinách 49 případů týrání a 28 případů pohlavního zneužívání. Přitom většina těchto případů zůstává neodhalena. Jak těmto případům předejít, tím se novela ani semináře o ní nezabývají. Na zbyrokratizovaném způsobu  zprostředkování náhradní rodinné péče novela nic nemění.
7. Děti, které se nemohou vrátit do své rodiny a které nelze osvojit, by měly co nejdříve přejít do pečlivě vybrané dlouhodobé pěstounské rodiny, která se k nim bude chovat rodičovsky a s láskou, nikoli „profesionálně“. Tvrzení tvůrců novely, že pěstouni si nesmějí děti přivlastňovat, protože to nejsou osvojitelé, ale mají se chovat profesionálně a snažit se děti co nejdřív navrátit do vlastní rodiny,  je vůči dětem kruté. Stejně jako přechodná pěstounská péče, pokud v ní děti naváží citové vztahy a nejpozději po roce budou muset odejít jinam. Dětem je jedno, v jakém typu péče jsou – jestli v osvojení nebo v profesionální pěstounské péči – touží po rodičích, byť náhradních, a po tom, aby je měl někdo rád a choval se k nim jako k vlastním dětem. Dlouhodobých pěstounů ale ubývá, protože se bojí negativních reakcí rodičů, často asociálů a psychopatů, jimž podle novely musí umožňovat styk s dítětem. Ne každý chce dopadnout jako pěstounka, které matka při návštěvě přerazila nos poté, kdy dítě řeklo pěstounce „mami“(stalo se před rokem).
8. Ani já nepochybuji o tom, že pro dítě je lepší dobrá rodina než ústav – nikoli ale jakákoli rodina. Právě v rodinách dochází k největším zločinům vůči dětem – k vraždám, týrání, zneužívání. Před takovými rodinami je třeba děti chránit, a proto je nutné náhradní rodiny velmi pečlivě vybírat tak, aby u nich finanční motivace nepřevažovala nad soucitem a snahou pomoci opuštěnému dítěti.
9. S novelou nesouhlasí ani mnozí pěstouni (nejen prarodiče), opatrovničtí soudci a pracovníci OSPOD, kteří se rovněž obávají zhroucení celého systému sociálně-právní ochrany dětí u nás.
10. Již nyní se chystá novela novely – paradoxně se totiž opomnělo do zákona vtělit, že děti lze předat do předadopční péče i z přechodné pěstounské péče – je to možné jen tehdy, je-li dítě v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

 Nebylo by snad lepší nechystat novelu novely, ale celou ji předělat a zapracovat i připomínky z praxe?