Vy jste mi ustřihla ucho!

"Já jsem Květa a vy?" Zeptala se mě holička, sotva jsem dosedl na židličku v pánsko dámské oficíně.

Chodím se sem stříhat rád, protože je to tady rychlé, tedy pokud zaparkujete, necpou vám tady žádné přiblblé Capuccino, které by vám pak přirazili  do ceny, ať si ho dáte, nebo nedáte.

A pak taky, protože tohle je společné kadeřnictví pro kluky a holky a mně přijde hrozně zajímavý, co těm holkám na těch hlavách dělají s těmi různými alobalovými papírky a děravými koupacími čepicemi. A taky mě baví, jak to dámské kadeřnictví hezky zajímavě voní. 

A prostě, když tak sedím na čekačce na pánskou holičku a sleduju ten koncert vedle, co se odehrává na nějaké té dámské hlavě, připadám si tak trochu jak tlustej anděl na nebeským bidýlku, co hledí stvořiteli pod prsty a s pootevřenou pusou sleduje, jak se rodí krása.

Musím být samozřejmě opatrnej a koukat jen po očku, aby to nebylo moc vidět, protože, žena s hlavou obalenou alumíniovými papírky má pocit, že je zranitelná a ošklivá. Což ale není vůbec pravda, jen je trošku na chvíli něčím jiný, než jen ženou! Prostě uměleckým objektem ve fázi rozpracovanosti.

"Já jsem David Květo, těší mě." Představil jsem se taky a vůbec mi nepřipadalo divný, že se tady seznamujeme na holičském křesle. Nevidíme se přece poprvé, ani naposledy.

"Tak jak vám to  mám dneska udělat Davide? Zeptala se šibalsky Květa a zamyšleně se prohrabovala v mé šednoucí a řídnoucí hřívě.

" Já to nechám Květo na vás, nahoře mám drobnou pleš, tak tam jen přeleštit, vepředu hodně opatrně, protože tam už to nějak neroste a ty boky a vzadu můžete pořádně zabrat strojkem, tam toho mám ještě dost. Manželku by potěšilo, kdybych po ostříhání vypadal trochu jako Vojtěch Dyk." Zažertoval jsem nejapně.

"Neznám, to je nějaký sportovec?" Překvapila mě Květa

"Ne.............. přece Dyk zpěvák a herec , ten co chodí s tou Táňou Vilhelmovou přece?"

""A jo, takový ten hubený nafrněný "Hvizdohájek." Ten se mi vůbec nelíbí. Já mám ráda takový normální mužský, třeba i  trochu s bříškem. Vypadají strašně solidně."" Mrkla a mě Květa do zrcadla.

Narovnal jsem se na křesle jak sedmdesátiletý Sokol. No prosím, takže i já bych mohl mít ještě šanci u takové mladé kočky? Hříva se mi zježila návalem endorfínů.

"No......... máte to už fakt děsný, ty vlasy." Zchladila mě Květa a vzala do ruky strojek.

"Vžuuuuum "Začali mi kolem hlavy lítat šikovné ženské ruce a všude padat chuchvalce vlasů.

"Teda chlupů je z vás jak z mladého berana, Náhodou na svoje roky máte ještě spoustu vlasů a jste tak zajímavě prošedivělý. Vezmu vám i obočí?"

Jen jsem spokojeně přikývl. No prosím, chlupů mám jak beran a jsem zajímavě prošedivělý. Hergot, Davide , ty ještě máš svoji cenu, nafoukl jsem se jak holub zatáhl břicho, udělal prsa a povyrostl na křesle o půl metru.

"Auuuuuu," Sykl jsem bolestí, jak se mi holící strojek zakousl do ušního boltce.

"Jéžiš." Vyjekla Květa 

"Vy sebou strašně furt melete , to nemůžete takhle poskakovat, když vás stříhám."

"Květo, vy jste mi ustřihla ucho." Fascinovaně jsem zíral, jak mi po ušním boltci stéká kapka krve.

"To je prkotina, to se zalepí. Jste přece velký silný chlapák, co musí něco vydržet, to se pozná, jak máte svalnatý ramena a šíji." Uklidnila mě Květa  a zalípla mi ucho kouskem flastru.

"Tak jo, ale děsně to štípe, ale já to samozřejmě vydržím, když mám teda ty svalnatý ramena." Culil jsem se statečně na toho tlustého ostříhaného a krvácejícího strejdu do zrcadla, co je podle Květy prý velký a silný chlapák .

No.................. když to říká Květa, tak to musí být pravda!!!

 P.S. Řekněte, kdo to má?  Takhle krásně  vyladěné ego za dvanáct minut a pouhých sto dvacet korun s DPH???. Kde jinde můžete za tak malou chvilku omládnout o deset let a přijít o  své pečlivě hýčkané mindráky, než u holičky Květy?

 Ale bacha, docela ráda stříhá i uši !