V Praze je vždy blaze.

Tož včera jsem byl v tej Praze. Když jsem byl mladý a jel do Prahy byly ty přípravy nějak kratší. Vzal jsem tenkrát náhradní tričko a trenky, mobil, peněženku a prezervativy a jel jsem.

Tož včera jsem byl v tej Praze. Když jsem byl mladý a jel do Prahy byly ty přípravy nějak kratší.
Vzal jsem náhradní tričko a trenky, mobil, peněženku a prezervativy a jel jsem.

Dneska musím vzít: prášky na tlak, prášky na štítnou žlázu, Voltaren na kolena, flastry na puchýře, holení, manželku, dceru, velký ručník, pyžamo, termotričko s dlouhým rukávem, svačinu do vlaku, knížku, mapu Prahy, náhradní boty a hadry, kartáček na zuby, dentální nítě, zubní pastu, deodorant, vodu po holení, prádlo, ponožky, teplou bundu, mobil , powerbanku, nabíječku no prostě krámů.........co se to se mnou stalo???

A taky ta hygiena před odjezdem. Jel jsem totiž na sraz blogerů Idnesu a tak jsem musel vypadat důstojně ( což se stejně jako každoročně nepodařilo). Dříve mi stačila sprcha a fík fík do podpaždí, dneska  v těch padesáti je to horší.Je třeba na sobě trochu zapracovat.

Oholit hubu, nakrémovat, oholit uši,(no jo fakt to přijde s věkem) upravit obočí ať to nemám na Brežněva, pokosit nosní porost (to jsem taky hergot vůbec nemíval), umýt hlavu, namazat, co je třeba namazat, zalepit budoucí puchýře (mám blbý boty) a těch prachů taky potřebuju furt nějak víc.

Navíc, když táta jede do Prahy tak holky chtějí jet taky, takže je z toho rodinný výlet za dest litrů(ach jo)

Sraz blogerů byl fajn. Tady se fakt hádky z diskusí neřeší a partičky se zcela přirozeně mísí mezi sebou. Možná to bylo i tím, že už za dvě hodiny byl vypit baget určený na konzumaci a tak byla zábava  srdečná. Jen je vidět, že blog není místem pro mladé bouřliváky, protože první jedinci odcházeli už v devět. Včetně kdysi dávnou divokých pařmenů, před kterými se třáslo nejedno obvodní oddělení policie a do jedenácti vydrželo už jen tvrdé jádro.

Naštěstí zapomenutá slivovice zapříčinila, že se nakonec i zpívalo.

No a druhý den byl zcela v režii manželka a dcery. A protože ženy chtějí všechno vidět, mohli jste takřka celou sobotu sledovat v centru Prahy podivnou trojici. Dvě elegantní dlouhonohé gazely za sebou vláčí postaršího zpoceného pajdavého bručouna, co nese baťoh, všecko platí, všude už byl a všechno viděl stokrát a lezou mu krkem všichni ti Rusáci, Číňani, Němci , Jihoameričani a Japonci, co do něj furt žduchají a tlačí se na něj v těch úzkých uličkách. Hergot lidi není tam těch turistů už moc????

Samozřejmě, že jediný koho v centru Prahy nepotkáte jsou Pražáci, protože ti tam snad už ani nechodí, taže všichni ti protivní číšníci  a prodejci čehokoliv jsou většinou zase Rusáci, nebo Slováci, anebo Moraváci, anebo nějací jiní Východoevropani, co v matičce stověžaté hledají štěstí.

Takže se na ty Pražáky vlastně ani nemůžete poctivě naštvat, protože ti chudáci jsou dávno už uprchlí někde v Jižních Čechách na chalupě a ten nejprotivnější pražský pinkl ,co je nasranej už, když mu vlezete do lokálu, je nakonec odněkud od nás z Uherského Brodu.

Takže už jen pár pražských střípků a rychle domů do klidu, kde si na tu Prahu můžeme v klidu zabrblat (To se bude na blogu líbit to brblání, brblání je nesmírně populární)

K této fotce připojují pouze krátký dialog:

"Davide, dívej, tady mají jedny šaty jen za sedmdesát osm!"

"Sedmdesát osm korun Vladěnko? Tak to je slušná cena!"

Ten hurónský pohrdlivý smích asi deseti okolostojících dam, nahlížejících také do výloh tohoto luxusního boutique mne bude ještě dlouho budit ze spaní . Tak jsi byl táto zase jedno trapnej no.

V Praze se taky odehrávají nesmírně brutální scény, Tohle se prosím pěkně odehrává v hračkářství. prostě zvrhlá kavárenská kultura plná násilí. Jestli on neměl starej Ondráček tak trochu pravdu :-D

A pak jsem taky jel po třiceti letech tramvají. Nechápu co furt máte, je to fajn, nikdo tam nepáchl a jede to načas. Nevíte co máte, takovou skvělou hromadnou dopravu Pražáci. Ne elektroauta, ale tramvaj je budoucnost dopravy!

Přiznám se, že pro malého chudého živnostníka z Moravy je představa , že si chodí do reštyky aj na snídaničku za pět set poněkud zhýralá, (hlavně ,když za rohem mají v Albertu gumový rohlík a Babišovi Vysočinu) ale manželky už na to mívají obvykle jiný názor.

A víte co, zvykl bych si velmi rychle (Asi po pěti minutách) :-D

Taky na tyhle dortíčky z Werichovi vily bych si zvykl velmi rychle. Klobouk dolů paní Fabešová.

No a pak už rychle na nádraží do"Leoša" a domů. Zpoždění jen 10 minut, já vím v Japonsku by mašinfýra spáchal rituální sebevraždu, ale my jsme si prostě jen povídali o deset minut dýl a bylo to moc fajn. Spěchat budem někdy jindy.