Tati, přece nejsi zvrhlík!

Tak prej bude u nás v obýváku narozeninová párty. A zatímco dvacet puberťáků bude zběsile juchat na Justina Biebra a popíjet grapefruitové nealkoholické pivo, starej táta se má prej někam uklidit, aby doma nezacláněl.

"Tati, co děláš 21.října?" Zaútočila na mne starší dcera, sotva jsem vklouzl do svých postarších ošuntělých croksů.

"No já teda fakt nevím, co bych dělal, asi jsem doma." Odtušil jsem.

"Nejsi tati, ty seš úplně někde jinde, protože já budu mít v obýváku narozeninovou párty." Vychrlila na mě rozhodně ta malá žena a s rukama vzdorovitě složenýma na hrudi.

"Takže tati, můžeš jít do hospody, nebo na kulečník , nebo odjet pást ty kozy, jak o tom pořád mluvíš, že si potřebuješ odpočinout od lidí. Prostě Tati, v sobotu 21.října musíš vyklidit obývák a radši celej dům."

"A kolik jako těch lidí přijde?" Sondoval jsem, zatímco manželka mě z kuchyně se zájmem pozorovala. Zřejmě se očekával nějaký můj výbuch vzdoru, nebo jiný projev mé nevyrovnané emotivní povahy.

"Pchá, já jsem přeci kultivovaný kliďas!"

"No já ještě nevím, asi tak deset, nebo dvacet, ale možná i dvacet pět." Oznámila dcera.

"Ježišmárja!" Uklouzlo mi přes moji vyrovnanou poker face.

"Ty Emo, a to jako a přijdou i kluci?" Sondoval jsem.

"No jasně tati, bez kluků, by to nebyla žádná párty. Sladkých čtrnáct rozumíš?!" Ujistila mne dcera a manželka se snažila ukrýt smích do utěrky na nádobí.

"A kteří jako? Jména, stručnou charakteristiku, věk a studijní výsledky a co dělají rodiče." Dožadoval jsem se tvrdě informací.

"Ale tati vždyť je neznáš. Prostě kluci od nás ze třídy. Neboj, oni jsou ještě takoví dětští!"

"Jo dětští a to jako přijde i ten propadlík, co už poněkolikáté opakuje ročník?" Naježil jsem se.

"Ty myslíš Andyho? No jasně že přijde, aspoň tam bude jeden pořádný muž? On teď strašně posiluje!" Dělala si ze mě Ema šoufky.

" Hele nerozčiluj mě, já už jsem ti několikrát říkal, že krásné holky z naší rodiny chodí vždycky s jedničkáři. Takže pokud by na večírek v mém obýváku měl přijít mladý, nadějný, jaderný fyzik, nebo vítěz olympiády v programování, případně kapitán dorostu hokejové reprezentace, tak je vítán s otevřenou otcovskou náručí, ale několikanásobný propadlík teda ne. Vždyť je mu  skoro devatenáct sakra! To budu muset zůstat doma a dělat dozor!"

"Ale tati, ty mně zkazíš celé narozeniny!" Protestoval nešťastně dcera."

"A proč bych Ti je kazil, já se přece taky můžu zúčastnit večírku ve svým baráku. Klidně si i s některou tvojí spolužačkou zatancuji, s chlapci pohovořím přátelsky o jejich lánech a budoucnosti a dohlídnu na konzumaci nealkoholického ochuceného piva. "Uzavřel jsem rezolutně debatu.

"Tati, přece nejsi nějakej starej zvrhlík. Nějaký ten Voyeur? Holky přece nebudou tančit s mým postarším otcem. To by byla děsná ostuda." Protestovala už značně rozčíleně dcera.

"A navíc by ti zase vylítla při těch tvých kreacích levá kyčel a pak se tady tase budeš čtrnáct dní pajdavě ploužit s bolestivým výrazem po baráku a hekat jak raněný kůň. Takže běž radši  do té hospody s kamarády na pivo" Postavila se manželka rázně na dceřinu stranu.

To tak ! Do žádné hospody nepůjdu, je mi jasné, jak by to dopadlo.

Vrátil bych se o půlnoci v dobré náladě. Doma by se všude válely prázdné plechovky od piva, totální anarchie a binec, v kaktusech by bylo nablito, všude by se povalovali ulepení a zpocení puberťáci a v mojí ložnici by devatenáctiletý propadlík Andy prováděl masáž chodidel mojí ženě. 

Nebo ................................že bych fakt jel radši v zájmu svého duševního zdraví pást ty kozy?