Slováci si už zase vybrali špatnou stranu.

Není to poprvé, co si Slovensko špatně vybralo. Dneska už o tom snad můžeme otevřeně mluvit. Žijeme každý národ ve svém státu a zodpovídáme se jen sami sobě.

Slovenský premiér Robert Fico nenechává nikoho na pochybách, kterou stranu si v rusko-ukrajinském konfliktu vybral a do čí náruče by Slovensko rád zatáhl. Jeho sympatie evidentně patří Vladimírovi Putinovi a jeho národu.

Není to poprvé co si Slovensko špatně vybralo. Dneska už o tom snad můžeme otevřeně mluvit. Příklon Slovenska k Adolfu Hitlerovi a vražení kudly do zad do té doby společného státu s Čechy Československa byl jeden z důvodů, proč jsem se ani nemohli v roce 1939 bránit. Slovensko se tak spolu s Maďarském stalo součástí nacistické mašiny.

Slovensko tehdy vyhlásilo klerofašistický totalitní republiku s diktaturou jedné strany

Možná by stálo za to si připomenout, že Slovenský štát se podílel dokonce na napadení tehdejšího Sovětského svazu a to slovenskými vojáky i technikou. Asi osm tisíc slovenských vojáku mašírovalo spolu s německým Wehrmachtem na východ a válčilo a vraždilo civilisty právě na území dnešní Ukrajiny v rámci operace Barbarossa. To všechno pod hlavičkou nezávislého slovenského štátu věrného vazala a spojence nacistického Německa..

Člověk by řekl, že by tedy dnešní slovenský premiér měl být trochu opatrnější pří házení se slovy o  údajném ukrajinském nacismu, zejména ve světle posledních volebních výsledků, kdy slovenští Kotlebovci a ostatní neonacisté v jiných slovenských stranách dostali násobně více hlasů než ukrajinští neonacisté, kteří měli v posledních ukrajinských volbách  jen 1,8%.

Kdo je tedy více pronacistický si můžeme udělat názor sami.

Je mi líto slušných Slováků, kteří se musí dívat na to, jak se Slovensko opět dějinně plete a leze do té nejhorší zadnice na obzoru a mám z toho pocit, že u nás v České republice bychom měli být ve volbě politiků se slovenským původem a espritem značně obezřetní.

Ten talent, přidat se vždycky na tu špatnou stranu, zřejmě za cenu nějakých nepatrných momentálních osobních výhod, by mohl možná být bohužel součástí slovenského poněkud více východního naturelu.

Na závěr bych si rád ještě sobě i Vám položil jednu otázku: Domníváte se, že jsou ve světle vášnivého  maďarského a slovenského příklonu k fašizující ruské diktatuře západo-evropané ještě pořád nadšeni, že nás do té EU kdysi vzali??? Obávám se, že na nás už zase na všechny hledí skrz prsty a nechápavě hledí na exoty a darebáky, které si volíme do čela státu.