Říkali: "Už si na to starý!"

"Paní a chcete radši Dlouhána, Tlusťocha, nebo Prcka?" Toho Prcka pak vždycky říkají tak trochu stydlivě, jakoby měly raději Dlouhány a dokonce i Tlusťochy. No ale kdo se má vyznat v ženské duši? Na to je v padesáti ještě brzo.

"Hegot........... vykašli se na to! Už nic nezkoušej ! Si už strašně starý ! Musíš to hrát na jistotu ! Udřeš sa tam k smrti!"

Dobré rady kamarádů a mojí rodiny se zdály být takřka totožné. Naskytla se mi totiž na "Stará kolena " šance získat obchod s farmářskými potravinami. Prostě šance, zkusit ještě v padesáti něco nového. 

Ne není to tak, že bych se vykašlal na kachličky a koupelny, které prodávám už dvacet pět let, jen jsem měl tak trochu pocit, že manželka je tak trochu nevyužitá a nudí sa a taky jsem chtěl zažít ještě nějaké to nebezpečné finanční dobrodružství.

Navíc manželka přeci o takovém krámě vždy snila a tak jsem se rozhodl, že jí ho pořídím. Já tomu říkám:

"Splnil jsem Ti sen!"

Ona tomu říká: "Zničil jsi mi život!" 

Ale mezi námi, já to udělal schválně, protože děti nám odrůstají a já mám strašný strach, aby nezačala trpět tym syndromem "Opuštěného hnízda." Jak píšou v odborné literatůře.

Děsím se totiž představy, že by veškerou svou péči přesunula na mě. To už bych se na to pivko nikdy nevytratil, musel bych ponožky házet do koše na prádlo a kaktusy by mně, jak ju znám, naskládala do komínků a před jídlem bych slyšel pokaždé tu strašnou větu:

"Umyl sis ručičky???"

Tož sem jí "kúpil" ten farmářský obchod a propustil skoro všechny prodavačky. Ej to bylo řevu , kdo prý tam prý bude dělat??

"Vladěnko ........" Nedal jsem se hrdinně.

"Sme přece živnostníci, my tam budeme dělat. Jako vždycky, my jsme nejlepší pracovníci! Nemarodujeme, na dovolenou nemáme právo a od té doby co nám vládne ten dravý miliardář, si netroufneme nahlas ani pšouknout. Jsme jak vojáci. Maximální výkon a neomezená pracovní doba. A tak jsem se zase jednou přiblížil ke krásnému snu každého živnostníka: Udřít se dobrovolně k smrti.

Takže ke své směně v koupelnovém studiu, jsem si musel přidat ještě ranní pidisměnu ve farmářském obchodu a ještě mě čeká další občasná večerní.

Takže ráno v šest třicet už jsem na place, přebírám zboží a chystám krám.

Skládám zboží, aranžuju ryby, přerovnávám klobásky, kontroluju trvanlivost, doplňuju regály.

Ale krásné je to kamarádi, jak se ráno hrabu těma chlupatýma prackama v igelitových rukavicách v těch voňavých nádherných kváskových chlebech od pekaře pana Zetíka! Ta vůně, ta křupajíci kůrčička pod prsty.

Nesmí sa to moc mačkat ty bochníčky, prostě něžně, opatrně jak s mladými ňadry. A co teprve jak krásně vypadají naskládané na nerezových tácech čerstvé povidlové buchty, ořechové a makové hřebínky a jablíčkové uzlíky!

První týden mě ženské nenechaly na krámě samotného .

Prý bych jim tam udělal rutiku, dal k pečivu špatné cedulky a blbě nacenil ryby.

Kdo to má taky všecko poznat ty potvory šupinaté, když už to nemá hlavu. Ovšem po týdenním zaškolení, jsem už začal projevoval známky jistých znalostí( prý enom o dva dny pozdějc, než průměrný šimpanz) a tak  jsem postoupil do vyššího levelu.

Byla mi svěřena důvěra a dnes jsem připravoval prodejnu k prodeji sám. Takže už poznám ryby chachá.

Zleva Losos, Candát, Tilapie, Pstruh. Jinak každý musí uznat, že jsem mistr v práci s ledovou tříští, trošku sice zápasím s potravinářskou fólií, ale závěrečné "zastříknutí" ledem zvládám bravurně.

Trošku jsem zpočátku maturoval s uzeninami , ale pozor už vím:

Zleva šunka, uzený bok z komína (ten je pecka asi bud za chvíli vážit 150 kg),pak je Iberský špek, pak jsou škvarky, pak Je Pan párek- to není obyčejný párek to je Mr. párek a nad ním jsou parádní špekáčky, ty jsou hit. To mě baví skládat ty uzeniny. Voní z toho krásně ruce i přes ty rukavice.

Nejhorší je naučit se pečivo, všechny ty žitné chleby, pšenično žitné chleby, chleby s mrkví, chleby se slunečnicovými semínky a ostatní chleby. Tak jsem si ty tři základní překřtil:

"Dlouhán, Tlusťoch a Prcek."

Jenom je trochu divné, když přijde zákaznice a chce chleba a vy na ni omylem vyhrknete:

"Tož paní a chcete radši Dlouhána, Tlusťocha, nebo Prcka?" Toho Prcka pak vždycky říkají tak trochu stydlivě, jakoby měly raději Dlouhány a dokonce i Tlusťochy. No ale kdo se má vyznat v ženské duši??? Na to je v padesáti eště moc brzo.

Jinak jsem Mistr prodejny ve skládání a konzumaci povidlových mrkváčků. Povidla mám totiž asi tak stejně rád, jako sex. Možná i o trochu víc (je mi padesát tak co?) A vždycky, když to těma svýma tlustýma ručičkama v rukavicách skládám, tak se mi na některém ulomí špička, tak si ho musím koupit a sníst. 
Jinak dneska jsem měl i jeden průser, špatně jsem nakrájel povidlovou buchtu. Místo 12 kusů jsem to nakrájel na 14. Dostal jsem sprdunk, ty ženské jsou strašně přísné šéfové a to tam naštěstí nebyla moja žena, to bych možná dostal aj pár facek, takže se buchta musela přeceňovat. No taky sme mohli prodávat menší kousky za stejnou cenu, jak je oblíbená finta všech nadnárodních korporací, ale my sme poctivý krám!
Trochu už umím aj kasu, ale k lidem mě zatím moc nepouštějí , prej moc kecám a zdržuju zákaznice od utrácení peněz. 

Takže mi  zbývá získat už jen poslední dovednost: Zákeřný "Nářezák"

Ta nerezová bestie, která žere prsty. To je v prodejně naprostá TOP-ka. Kdo umí dobře na tenko nakrájet šunku, to je machr a může se stát zástupcem vedoucího.  Snad to dám, aby mě ty ženské eště nakonec nevyhodily. 

Takže to je moje nové krásné voňavé dobrodružství na "Trošku stará kolena" Snad tam nepřiberu!

Paní šéfová (manželka) říkala neco o tom, že si musím u nářezáku nahlas zpívat, nebo pískat, abych prý neužíral.

"Pchá...... "Ona naštěstí neví, že já umím hvízdat aj s plátkem Iberského špeku v hubě!!!

 P.S. Enom pak hvízdám o tón níž, ale to sa v krámě ztratí, to su klidný!!!!