Předvolební pivo za dvě koruny.

"No to je levné pivo s kandidátem, rozumíš předvolební pivo za dvě koruny. Musíš přijít a ostatní kluci taky, protože já mám strach, že tam nebude nikdo normální, kdo chodí normálně do práce!

"Čoveče, musíš zítra přijít do hospody mám pivo za dvě koruny." Lákal mě hospodský Ríša.

"Jak za dvě koruny Rišo, nejsi marod?" zeptal jsem se starostlivě, protože vím, že Ríša je geniální ekonom samouk a závidím mu, jak dokáže své finance udržet v pochodu směrem ke světlým zítřkům.

"No to je ty vole pivo s kandidátem rozumíš, předvolební pivo za dvě koruny. Musíš přijít a ostatní kluci taky, protože já mám strach, že tam nebude nikdo normální, kdo chodí normálně do práce, ale jen pár štamgastů, co se přijdou skoro zadarmo ožrat. Potřebuju tam někoho, aby trochu diskutoval." Dodal hospodský.

Povzdechl jsem si. Já totiž tyhle politické hrátky nesnáším a navíc už to, že si jdu někam sednout, kde je na dvě hodiny pivo za dvě koruny mi zavání ztrátou sebeúcty a tak trochu názorovou prostitucí a tak jsem šel jen kvůli Ríšovi.

V hospodě se nás sešlo sedm hostů schopných diskuse a čtyři zástupci kandidující místní pidistraničky.

"Ježiš to bude ostuda, skoro nikdo nepřišel." Drbal se hospodský za uchem.

V tom se rozrazily dveře a do výčepu vtančil místní Rom Vlado.

"Hospodský, jdeme na to pivo za dvě koruny, hodˇ nám jich zrovna třicet osm!" Zahlásil suveréně objednávku.

"Jak třicet osm? A kolik Vás je?" Zeptal se Hospodský Ríša přísně.

" No jsme tři! Já, Marcus a Esmeralda, ale chceme třicet osm piv." Uzavřel Vlado rezolutně.

Hospodský se tázavě zahleděl na kandidáta na starostu.

"Jenom jim to dej." Povzdechl si mladý muž v saku smutně .

A tak jsme diskutovali, teda nás sedm, co bylo schopno položit smysluplný dotaz.

Za dvacet minut dorazila parta bílých podivných baťůžkářů, vytáhli jointy a objednali si dvacet čtyři piv. Byli čtyři. Tak jsem aspoň měli tu předvolební vyčůranost pěkně genderově vyváženou.

Pohovořili jsme s kandidátem, vyzkoušeli ho, zanalizovali jeho malé šance prorazit proti tradiční pohodové velko-koalici jedné katolické strany s nezávislými, kteří naši radnici stejně nikdy nepustí ze spárů a dokud bude větší půlka našeho malého města chodit do nového kostela, který jim za obecní peníze postavil náš staronový starosta, mají místa v zastupitelstvu předplaceny nadosmrti.

U nás se totiž žádná odluka církve a státu nekoná. Farář starostovi, starosta farářovi a tak pořád dokola.

Účet za včerejší večer byl fantastický, kamarád Martin zaplatil za svá piva kulantních deset korun i s dýškem a já třicet pět, protože manželka se rozšoupla a dala si dvojku bílého.

Mám jen trochu špatnej pocit. Já totiž volit nepůjdu. Žije se nám tady ve městě vlastně dobře, velká témata ani problémy, které by byla schopna radnice vyřešit neexistují a na mé liberální názory stejně není ve zdejším politickém rybníčku místo, takže si radši dočtu doma v klidu detektivku.

Mám jen takový hloupý pocit, že bych měl zajít někam doplatit ty dvě předvolební piva. Nerad bych se zbytek života cítil jako politický vyžírka.