Já vím je to sugestivní a pitomá otázka. Pes nebo dítě. Stačí si ale přečíst diskusi pod dnešním článkem na Idnesu o pokousání 6 letého chlapce volně pobíhajícím psem. Nezlobte se na mne, ale zastává-li se někdo psa, který málem zabil malé dítě je to u mne asociál.
Diskuse je samozřejmě plná víceméně skrytých rasistických narážek. Přesto že to není v článku nikde řečeno, část diskutujících operuje s tím, že se zřejmě jedná o malého Roma. Vyvozují tak zejména z toho, že sourozenci byli 4 a bydleli na ubytovně. Připadá mi poněkud hrozné, že pokousání malého romského kluka psem v takovém rozsahu, že bojuje v nemocnici o život v umělém spánku, některým mým spoluobčanům nepřipadá nic tak hrozného. Pokud tomu tak je, tak se domnívám že tihle lidé jsou daleko větší asociálové než běžný romský čórkař, kterého považují za zřejmě průměrný exemplář rómského etnika. Taky jsem se dočetl od jednoho diskutujícího, že dítě které mělo odklad o rok do nástupu do školy, musí být zřejmě nějak výchovně problematické. Rád bych tomuto diskutujícímu vzkázal: "Milý pane Vy jste neskutečný pitomec." Moje bílá dcera měla odklad taky a měla ho z důvodu špatného "R" a "Ř".
Mám doma taky pejska i když malého, který by byl schopen ublížit, tak možná myši a ne člověku, ale jeho rasu jsem volil s ohledem na naše prostorové možnosti. Na možnosti jeho venčení v okolí našeho domu a na množství času, které mohu věnovat jeho výcviku. Zvolil jsem záměrně takové plemeno, které zvládne i moje nejmenší dcera pokud je s ním na procházce. Mám svého psa rád, ale v žádném případě si nemyslím, že jeho život má vyšší cenu než život jakéhokoliv dítěte. Vím je spousta lidí, kteří mají s mezilidskými vztahy problém a proto se až nezdravě upínají na své psy. Pes je takový živý stroj na oddanou lásku i kdyby jste ho vyplatili metlou bude Vás milovat. Dokáže být věrný a oddaný a nepodrazí Vás, vždy by ale mělo být jasné, že pes je jen pes a nemůže mít jeho život větší hodnotu než život člověka.
Nepatřím mezi lidi kteří mají rádi nějaké regulace a zákazy a ani si nemyslím, že některá plemena psů jsou ze své podstaty kvelačné a nebezpečné bestie. Jinou otázkou je, jestli je vhodné nechat chov velký psů, kteří mohou být nebezpeční hlavně pro svou sílu, hmotu a vrozenou tělesnou dispozici zcela bez dozoru. Myslím si že by nebylo od věci, aby chovatel těchto velkých a v určité situaci nebezpečných plemen prokázal, že je schopen psa zvládnout a bude se mu věnovat i po stránce výcviku, který určitě tato velká plemena potřebují a že je také reálně schopen posoudit nutnou míru zabezbečení jeho výběhu. Na vině většiny těchto neštěstí je stejně vždy majitel psa. Nepřipadá mi úplně scestné, že stejně tak, jako nedostane každý automaticky povolení na legální vlastnictví zbraně, bylo by nutné pro chov velkých potencionálně nebezpečných plemen psů prokázat mentální a určitou odbornou způsobilost. Kynologických klubů a cvičišť je u nás dost a zkušených chovatelů a instruktorů taky.
Pejskaři jsou velmi silná nátlaková skupina. Určitě si to v diskusi krutě slíznu, ale jsem přesvědčen, že pokud má někdo raději psy než lidi a nadřazuje život zvířete nad život malého dítěte i kdyby to stokrát byl Rom a ještě k tomu uličník, měl by se nad sebou minimálně hluboce zamyslet a zastydět se.
