Může mít tlusťoch obchod se zdravými potravinami?

Tak mám nervy. Naskytla se mi příležitost rozjet další zcela jiný byznysek. Nic velkého. Prostě obchod číslo tři, ale zcela jiný sortiment, než dělám dvacet pět let doposud. Takže dobrodružství. Láká mě to! Je to výzva! Jo jsem trochu magor, já vím!

Je mi 49 let, měl bych to zkusit? Nejsem už na další kšeft moc starej? Budu na to mít čas? A zůstane mi ještě nějaký volný čas? A potřebuju já vlastně vůbec nějaký volný čas, když odpočívám prací, třeba ve skladu? Budu mít pak ještě vůbec čas napsat blog o tom, jak se prodávají a shánějí farmářské potraviny??

Jo přiznávám se, mě to pořád ještě strašně to podnikání a obchodování baví. I když je to někdy vyčerpávající. Kde jinde potkáte tolik strašně zajímavých lidí, co od vás něco koupí, nebo co vám chtějí něco prodat a povypráví vám svůj příběh? A na poslouchání příběhů, jsem já ten pravý. Jsem po dobrých životních příbězích lačný a dychtivý, jako abstinující kuřák, jako savá hubka na nádobí.

A uznejte, kde jinde potkáte Béďu, co dělá na skládce tříděných odpadů a je ochotnický herec, ale taky miliardáře, co zbohatl na výrobě betonu a sbírá brouky a roztodivný hmyz?

Neměl bych se spíše ale už chystat na penzi, když je mi skoro padesát? Neměl bych si koupit malý domek na venkově a tři  slípky kropenaté, ojeté staré BMW a pomalu se chystat na infarkt, cukrovku a smrt????
Svolal jsem proto rodinou radu a seznámil své děti a ženu s faktem , že bychom eventuálně mohli mít obchod se zdravými farmářskými potravinami a jestli teda do toho jdou se mnou?

Byl jsem mile překvapen. Manželka sice trošku brbrla, že místo tří prodavaček tam bude jen jedna a ona, ale poté co jsem jí vysvětlil, že je to přeci jednoduché, že půl pracovní síly ušetříme lepší organizací a tu zbývající půlku hravě zvládne svým drtivým nasazením, jen zvrátila oči v sloup a šla si preventivně namazat kolena Voltarenem.

Starší dcera se pak jen ptala, jestli by musela brzo ráno v sobotu vstávat? Samozřejmě, že musela ,ale milosrdně jsem zalhal, že jen přiměřeně brzo.

No a ta mladší měla jen obavu, jestli jí ve třinácti letech doktor vydá potravinářský průkaz, aby to v krámě mohla rozjet naplno, hraje si totiž na prodavačku už od roku a půl( Nejsem si ovšem jist, že tenhle "Babišův pružný" systém - řízení státu jako firmy, je připraven na třináctiletou prodavačku. Abych nebyl obviněn ze Schwarz systému, nebo dokonce z otrokářství?) 

 Manželka (budoucí paní vedoucí) pak ještě přidala obavu, jestli zvládne tu administrativu?
To víte hygiena a dokonce kvůli prodávaným rybám veterina a další jiné drobné šikany hokynáře našeho věku!

Se svými obavami jsem se rodinné radě zatím raději ani nesvěřil!

Jen tak namátkou mě napadají některé palčivé otázky:
1. Budeme mít pak doma ještě něco normálního, nezdravě chutného k jídlu, třeba chutnou mastnou klobásku?

2.Může mít vůbec stodvaceti a víc kilový chlap obchod se zdravými potravinami? A není to nebetyčná drzost?

3.Uvidím ještě někdy doma svoji ženu?A nebudu jí muset říkat "Paní vedoucí?"

4.Kdo bude doma vařit, prát a nežehlit?

5. Dokážu vstávat v půl šestý, abych mohl od pekaře převzít ten báječný žitný chleba ještě před tím, než pojedu do druhého obchodu s kachličkami?(zase ale ty zcela čerstvé snídaně ha!)

6.Budu mít ještě čas napsat aspoň jednou týdně o svých štrapácích blog?(ovšem zase spoustu lidí by potěšilo, když nebudu. To je taky fakt :-)) 

7.Nestane se z naší rodiny parta udřených a nasraných ukrajinských dělníků?

8.Mají majitelé tří obchodů ještě vůbec někdy sex? A s kým?

Ale zase................................ na druhou stranu.......... život je dobrodružství ne?
Šli byste do toho?
Koupíte aspoň občas biokuře a zajímá Vás to, co jíte?

Nebo ujíždíte na levném polském hovězím?