Ano přátelé i nepřátelé, já se tedy přiznávám, jsem nemanželský syn vedoucího administrátora blogu Patrika Bangy. Nic na tom nemění ani fakt, že jsem o pár let starší.
Včera jsem se v diskusi pod blogem redakce o výsledcích Blogera roku dozvěděl od vícero svých kolegů a diskutujících, že je už každému dopředu jasné, že vyhraju Cenu redakce za rok 2017.
Třeba kolega Petřík v tom má naprosto jasno. Já a můj darebný souputník Tomáš Vodvářka máme největší protekci v dějinách blogu Idnes. Dokonce mi někteří kolegové adresovali už i jízlivé gratulace.
Musím tedy s pravdou ven, takříkajíc musím provést Coming Out.
Ano přátelé i nepřátelé, já se tedy přiznávám, jsem nemanželský syn vedoucího administrátora blogu Patrika Bangy. Nic na tom nemění ani fakt , že jsem o pár let starší.
Další protekci mám u Terezy Janků, protože spolu pravidelně chodíme do Jazz-gymnastiky. Mé podlézání Tereze šlo dokonce tak daleko, že jsem si na cvičení koupil stejně barevný trikot a dokonce si i patolízalsky vycpávám prsa. V zimě ji pak každé pondělí sníh, nesníh vozím zdarma do práce na sáňkách, do kterých se zapřahám včetně postroje s rolničkami.
Další protekci pak mám samozřejmě u administrátora blogu Karla Boháčka, protože jsme spolu členy jednoho klubu kaktusářů. Nejvíc jsem si u Karla šplhl, když jsem mu loni, při společné expedici do Mexika za kaktusy rodu Echinocereus (samozřejmě expedici jsem Karlovi jako úpatek platil ze svý kapsy.) zachránil život, když jsem ho vytáhl z křoví tvořeného právě těmito kaktusy. Do tří do rána jsem mu tahal pinzetou a vlastními zuby při světle svíčky kaktusové ostny ze zadnice.
Karel mě za to teď pravidelně dává na titulku, abych neprozradil, že na levé půlce má kakaovou skvrnu o velikosti mexického dolaru, která tvarem velmi připomíná kočičku Hallo Kitty.
Největší protekci mám ale samozřejmě u majitele Idnesu Andreje Babiše, protože jsem to byl já, kdo mu poradil, aby si na nás živnostníky došlápl a zavedl nám EET. Stejně tak jsem autorem myšlenky podvodu s Čapím hnízdem.
Jednou takhle totiž jdeme s Andrejem po louce kolem bývalého JZD a já jsem šlápl do kravince. Opakovaně jsem pak směrem k nebi vykřikl vulgární nadávku. Tu, kterou když si ji otočíte, vyjde Vám ČÁPI,ČÁPI,ČÁPI,ČÁPI. Znáte určitě z dětství.
Tak a teď se mi konečně uleví a budu moci klidně spát. Odcházím se osprchovat a kout do pelechu pikle, jak příští rok nějakým podvodem sesadit krále Větvičku z trůnu, získat "Opět" cenu redakce, vyhrát také kategorii Blogerka roku(Promiňte paní Šichtařová) a samozřejmě bych chtěl napřesrok taktéž rozdrtit konkurenci v kategorii Nováček roku.
P.S. Ale hlavně za sebe můžu slíbit, že si pořád budu psát to svoje a to do té doby, dokud to bude někoho bavit číst. A budu se snažit, aby to bylo aspoň trochu pro zasmání.
