Harapes v chlaďáku

"To je určitě ten grázl, co nám tady krade toaleťák a čistící hygienické ubrousky  na posraný dětský zadky!!!" Zaútočila na mě zástupkyně vedoucího. 

Někde jsem četl, že člověk by si každý den měl udělat radost, zasmát se a poznat něco nového.
Tak jsem si v Lídlu ve výprodeji koupil za 290 Kč nové džíny. Velikosti jsem moc neřešil, protože měli stejně  jen ty  dva poslední výprodejové kusy z kolekce "Nadměrné velikosti" a já to koupil buď na fešáka, nebo do skladu místo montérek. Měl jsem jen obavu, abych to na sebe vůbec natáhl, tak jsem vzal ty větší.
Kabinky tam zkušební nemají! Jak je to možný??? Takový vyhlášený boutique, kde nakupují luxusní oděvy všichni učitelé, zdravotní sestry a ostatní chudí z celého města???

Tak jsem si sundal bundu, vyzul boty v uličce u jogurtů a že si je prostě rychle vyzkouším. 

Zrovna stahuji  kalhoty, nikde nikdo, nejbližší nakupující se naštěstí zasekl u paštik, když tam na mě vlítne zástupkyně vedoucího a začala na mě řvát, co tam jako vyvádím.

Já se tak leknul, že jak jsem stál na tý jedný noze, tak jsem ztratil balanc a volným pádem odhopkal až do chlaďáku s jogurty a máslem, do kterýho jsem vlítnul jak stíhačka do červánků.

Musel na mě být boží pohled, protože venku se nebezpečně ochladilo a tak poctivě nosím růžové podvlíkačky "Jegrovky", co jsem je zdědil po dědečkovi Václavovi. No vypadám v nich jak sólista baletu národního divadla v nejlepší formě.

"Co bych tady vyváděl? No zkouším si kalhoty, co asi?" koktám z chlaďáku a snažím se vyhrabat z jogurtů. 
To Vám je děsná fuška! Ono když vám nohy, které máte u kotníků svázané srolovanými džínami trčí z chladáku,  do očí vám pálí ty jejich agresivní zářivky, mrzne vám prudce zadnice  a když se opřete o štos jahodovejch "Choceňáků" vahou 120 kg, abyste se nějak vysoukal ven, tak ty plastový kelímky prasknou, vytečou z nich jogurty všech barev a chutí, jste celej oblemcanej a navíc to pak děsně klouže. 

Zástupce vedoucí začala hystericky ječet a z celého obchodu svolávat ostatní prodavačky. Jako první přiběhla vedoucí směny.

"Ježiši Jaruno, co dělá ten mrtvej baleťák v chladáku? vypadá jak tlustej Harapes?"

"Je to nějaký úchyl Věruško, przní nám tady jahodové jogurty." Odpověděl Jaruna se slzami na krajíčku.

"Dámy, proboha já si jen zkoušel zlevněný džíny!!! Jsem slušný daňový poplatník a váš věrný zákazník!" Koktal jsem z chlaďáku.

"To je určitě ten grázl, co nám tady krade toaleťák a čistící hygienické ubrousky
 na posraný dětský zadky. Za poslední tři měsíce jsou toho čtyři tuny." Zaútočila Věruš.

"Nikdy jsem nic neukradl." Zoufale jsem se bránil z chlaďáku a snažil se vylézt ven.

Zachytil jsem se police s pomazánkovým máslem, co se mu nesmí říkat pomazánkové máslo a pokusil se vytáhnout ven.

"Křach!!" Police s pomazánkovým máslem se vytrhla ze zdi a zasypala mě v chlaďáku kulatými kelímky. Situace se zdála bezvýchodnou, začínal jsem na zadnici cítit silné podchlazení. Zřejmě bude nutné zavolat hasiče s hydraulikou!

Ale nakonec mě, za pomocí zbytku směny, ty lídlácký holky vytáhly, utřely do papírových utěrek a já si musel koupit ty slavný gatě za 290 Kč bez toho, že bych věděl jestli mi budou.Naštěstí si totiž jedna z pokladních vzpomněla, že tam chodím dvakrát týdně pro Pivovarské rohlíky a Schwarzvaldskou šunku.
Tak jsem ty pracně získaný zlevněný gatě přinesl  domů, že si je teda konečně zkusím. 

Radši to ani doma nelíčím, jak dramaticky jsem je musel vybojovat.
A světe div se, ty gatě mi byly strašně velký!!!! To vám je nádhera!!!  Duša v péří. Ego vystřeleno takřka do nebe.

To je totiž pro tlusťocha úplně nový, strašně hezký pocit. Prostě krásná něžná chvilka, když je tlusťochovi něco moc velký.

Hned jsem se všem chlubil, že sou mi velký gatě  a že jsem určitě zhubnul a není to se mnou ještě tak strašný a cukrovka nebude a  neumřu a jásal jsem jak malý děcko .

Dcery se za mě styděly a manželka si ťukala na čelo. 

"No tak je běž vrátit, k čemu ti budou moc velký gatě?" usadila mě žena.

"Nebo víš co? Dej mi ten paragon a já ti to vyměním, nebo vrátím." Navrhla ta dobrá duše. "Ježiši Vladěnko, to radši néééé." Koktal jsem vyděšeně.

"Radši ani nikam nechoď, já si je rád nechám!"

"Víš..... jen tak............ pro radost. Pro potěchu na duši, že jsou mi velký gatě." 

"Víš Vladěnko, za těch blbejch 290 Kč to rozhodně stálo!"

P.S. Já měl totiž na tom paragonu namarkovanejch těch třiasedmdesát "Choceňáků" a dvacet tři pomazánkových másel, co jsem rozmašíroval v tom chlaďáku!!!

A to bych prostě nevysvětlil!