Duc, duc, duc.

Jarní vinné slavnosti, to je v Olomouci pojem. Dva dny bezuzdné chlastačky na Dolním náměstí vydávané za ochutnávání vína. Pozvracená Neptunova kašna, všude hromádky vajglů a kelímků a různých odpalů. Náměstí doslova hučí jako včelí úl do pozdní noci. Dneska padají zábrany, víno je lepší než psychiatr. Ovšem u nás  krámě Gruntu je klid, boční výloha se vstupními dveřmi je totiž z boku obchodu z podloubí. Podloubí je taková trochu zašívárna, vlastně kousek od šrumce, ale v klidu v závětří za rohem.

Vykouknu z obchodu ještě po desáté, než jdu spát. Na schodech vedlejšího domu sedí Dušan s kamarádem a cpou se makovými a ořechovými rohlíčky ze včerejška,které jsem jim věnoval.

"Na zdraví šéfe, rozjařeně křičí bezdomovec Dušan a mává na mě krabičákem, dáte si s náma vínečko?"

Jen zavrtím hlavou a povzdychnu si, doufám , že aspoň posbírají odpadky. Zaklapnu dveře, zamknu a jdu dozadu spát.

Otevřeným oknem burácí do páteční noci hudba a šrumec lidí popíjejících u stánků.

Upadnu do bezvědomí, mám toho za celý týden dost................

Najednou vytřeštím oči do tmy.......... potemnělým obchodem se až dozadu do kamrlíku ozývá rytmické mlácení do skla vchodových dveří.

A hergot zase zloději, dobývají se do dveří, bleskne mi hlavou, rychle si po tmě obouvám boty a utahuju gumu na pyžamu. Při rvačce o pokladnu je docela průšvih, když máte pantofle a při škrcení zloděje vám spadnou gatě. Letmo mrknu na mobil .

"A kruci půldruhý, to je jasně zloděj". Na chodbičce beru připravenou nohu od stolu, kterou tam mám od posledního přepadení nachystanou.

"Duc, duc, duc." Obchodem se ozývají tlumené rány .

Jak se plížím kolem prodejního pultu vidím jak se boční výloha i s dveřmi celá chvěje. Snažím se zklidnit dech......... potichu, majznu ho a zavolám policajty. Přikrčím se za kasou a potěžkávám nohu od stolu.

"Kuwa..... Davide, ale ne do hlavy, ať nejdeš sedět!"

Vykukuji směrem k výloze, ale ve tmě vidím prd. Zatracenej regál se zeleninou.

"Duc, duc, duc" Dveře už dlouho nevydrží!! Adrenalin mi stříká nosními dírkami. Funím jak nasranej bejk.

Stisknu dřevěnou nohu a vyřítím se k vchodovým dveřím.

"DUC,DUC,DUC." třepe se skleněná stěna s dveřmi a s každým tím jednotlivým "DUC" se na skle obtiskne bělostná dámská prdel s vytetovaným motýlkem.

Rozpačitě se zarazím s palicí zvednutou nad hlavou. Za sklem se milenecký pár značně podroušených Hanáků oddává divokému milování.

Ten chlap má teda kondičku, projede mi hlavou. Ona na něm visí jako klíště s nohama zkříženými za jeho zády a rukama pověšenýma kolem jeho krku. On exakticky zvrácenou hlavou, buší do toho jak králíček Duracel. Nevidí, neslyší.

"DUC, DUC, DUC." Výloha se třese a hrozí, že s každým dalším zhoupnutí jeho boků dopředu sklo povolí a ona si pořeže tu svoji krásnou, bílou, lehce potetovanou panímandu..............

Nasraně svěsím nohu od stolu dolů, dojdu otráveně k výloze a zaťukám na sklo.

Nic.... asi dobrý izolační dvojsklo. Neslyší, nevidí jsou v milostném rauši.

Ducání pokračuje dál.

Otráveně odemknu dveře a do noci prohlásím:

"Prosím Vás, mohli byste si to jít dodělat někam dál od mojí výlohy?"

Ženská zaječí, pořád na něm visí jako klíště, ale snaží se pravou rukou stáhnout si dolů vyhrnutou sukni. Chlap propadne panice, jednou rukou si drapne džíny, druhou partnerku přidrží za zadek a drže jí vší silou stále v náručí , prchá do tmy směrem k Neptunově kašně.

"Fakt skvělá kondička kámo." Utrousím za prchající srostlicí vstříc noci.

"Ty jsi normální kazišuk, ty pi.ooooo . " Ozve se ještě ze tmy a jsou pryč.

Tak si povzdychnu, zamknu a jdu spát. Zítra jedu domů , tohle bylo vlastně docela něžný přepadení, to se žena zasměje............

P.S. Slečno s motýlkem , ty zapomenutý modrý tanga jsem dal ráno na okraj Neptunovy kašny, kdyby Vám jako chyběly.

Holt to je tak, když máte obchod přímo ve víru velkoměsta.