Děcka už se dneska nesmí fackovat.

Ranní rozhovor s dcerami:
"Tati já mám pocit, že ty neúplně dobře zvládáš krizové a stresové situace. Včera byl na internetu dobrý článek s několika praktickými radami. Doporučuji ti, aby sis ho dnes v práci určitě přečetl, pošlu ti odkaz."

"A co na těch situacích jako nezvládám." Zvýšil jsem mírně hlas.

"No zbytečně se stresuješ, pohodička rozumíš? No stress, Bob Marley a tak, nebo co to vy staří posloucháte."

"Vztekneš se, pak křičíš, praskají ti v oku žilky, divoce ti buší srdce a jednou tě z toho klepne a kdo mě pak povede k oltáři? Co???" 

" Vsadím se, že to bude to nějakej  grázlík, co shrábne mámču i s tvým barákem a firmou? To bys jako chtěl?" 

Lehce jsem zpozorněl.  To nebude samo sebou taková rafinovaná argumentace a strach o mé zdraví.

"Ty dcero, poslouchej a dneska by jako mělo dojít k nějaké závažné krizové stresující situaci?" Otázal jsem se podezíravě a hlavou mi táhly myšlenky na policejní vrtulník, lítající kolem naší zahrádky a "kukláče" z Urny svítící mi baterkou do ksichtu, zatímco zatýkají v horním patře našeho domu

"No mohlo tati, dneska je totiž vysvědčení!!!" 

Tak to mi trochu spadl kámen ze srdce, to snad nějak přežiju.

"Holky a nesete paní třídní nějakou kytku, nebo bombošku? Dělá se to ještě dneska? Můžete si trochu šplhnout víte?"

Znám přece ty starý triky, ne ?! Za komančů řeznický synek Brázdil nosil za  pololetní vysvědčení i dvě kila prvotřídních kotlet a předával je s mohutným pomrkáváním, že zhruba za pět měsíců by mohla být i vepřová panenka a telecí játra.

"No....... vzhledem k tomu, jak to asi dneska dopadne." Odpověděla starší dcera.

"Mám tak trochu pocit, že si paní učitelka nic nezaslouží!"

Ach jo, někdy mě mrzí, že už se ty děcka nesmí pohlavkovat.....