Čí sú hody ? Naše!

Tož když jsem byl malý synek vzpomínám si, jak sme vždycky jezdívali k babičce na Hody.Ženské byly tenkrát na to pečení cukrového a zákusků jakési šikovnější, k cukrářovi sa nechodilo a vždycky na ty Hody sa muselo napéct a pekly sa aj Kremrole, akorát že u nás na Moravě sa jim nikdy Kremrole neříkalo.

 Kremrole si asi dávaly v kavárnách dámičky v Praze a Pařiží a ve Vídni. U nás v Lužicách si dávaly Trubičky, anebo Trůbelky. A pekly si jich samy, stejně jako Věnečky a taky Ožralé Isidóry, Zázvorníčky ostré jak šavla, Špičky s domácím vaječným koňakem, řezy Punčáky, Marokánky, Laskonky, co enom křuply v puse, Boží Milosti, lehounké jak dotek anděských křídel, křupavé oplatečky s medem a spoustu jiných dobrot.

 A my malí smradi sme sa jim točili v kuchyni kolem sukní a hleděli, co by sme tak uchmatli do papule.

 Nekdy sme nepohrdli aj tym co spadlo na zem. Dřív sa to s tú hygiénú, tak nebralo. Babička dycky říkala:

"Šak nevýš po čem přibere."

 Prostě............... otravovali jsme ty soustředěné moravské ženy, které trpělivě pracovaly na tom, aby ty hody byly u nich doma najlepši v dědině.

Ženské nás občas léply po čuni, občas dostal nekdo na prdel a samozřejmě, že sa snažily to hejno rozjívených mlsných děcek vyhnat na dvůr, kerý přes okýnko hlídal bdělý děda, zavřený v presovně nad vinným sklépkem , kde kontroloval esli sa mu nekazí Tramínek.

 No ale dyž já už sem měl ten den na krku nejden malér na tem špatně hlídaném dvorku .

Ráno sem spadl oblečený do jezírka a zamotal sa babičce do leknínů, pak sem zorganizoval bratrance a setřenice a hodinu jsme pochodovali kolem oken kuchyně třískali klackama do hrnců a pokliček na zavařování a ty, co sme uměli mluvit sme vyřvávali:" My máme hlad, dajte nám žrat !"

 No a pak jsem ješté malého bráchu poslal v kočárku důle ze schodů do vinného sklépka, aby se trochu zocelil, ale protože sem byl dycky ogárek zodpovědný, narval jsem mu před tím hlavu do dědovy staré helmy na motorku.

 Děda nad tym mávl enom rukú, zebral rychle kolo a odjel na Kratinu zkontrolovat úrodu erteplí. Aby to ta sviňa madelinka nezežrala!!

 Brácha vřískal jak tur, jak sa řítil temnotě vstříc, ale to patří k životu. .

 A tak už jsem měl ten den ten dvůr zakázaný , takže sem zostal v kuchyni.

Babička plnila krémem Trůbelky a já sem furt otravoval, abych sa taky dostal k nejakému pěknému kúsku, až sa babička trošku už dožrala:

 "Ty poslúchaj Davidku, estli mňa nepřestaneš rozčilovat , tak ti tu jednu trúbelku strčím do zadku a fúknu do ní a ten krém ti ho zalepí a bude ťa bolet břuch ."

Vybalila na mě takú malú krutost s rukama založenýma a hrudi.

 "A to se ti nepodaří babičko." Nedal jsem se já malý drzoun srdnatě a taky si založil ruky na prsou.

"Protože......... protože já su babičko o moc rychlejší než ty!"

 "No a co jako? K čemu ti to bude ta rychlosť ty Pajtášu." Odvětila. bojovně.

"No já si babičko počkám, až mně tam tu Trůbelku strčíš a jak budeš chtět do ní fúknút , tak rychle před tím, do ní pořádně "Zatrúbím" z druhej strany! Včera sme měli doma fazulnicu"

 Tož tak no.............dostal sem jednu na prdel a vyhodil mě zase na dvůr no.

 Tak co dělat s načatým dnem? Tak sem bráchu vytáhl z kočárku a šel ho učit plavat v jezírku.