Chtěl bych být nejlepší fotr na světě.

Tak jsem se rozhodl, že budu lepším otcem. Zřejmě další trapný příznak krize středního věku. Holt někdo si koupí sporťák, já si dopřávám ten luxus, že se ze mě stal "Člověčák" a kladnej hrdina. 

Tak jsem se rozhodl, že budu lepším otcem. Trochu jsem to teď flákal, dokonce jsme ani nebyl seznámen s detailním prospěchem svých dcer (Ano hádáte správně, nechtěl jsem se s těmi všemi koulemi a čtvercema stresovat,) nevěděl jsem, který kluk se líbí té mladší, protože na mě vždycky jen zavrčela, že jsem nemožnej a taky jsem netušil , že Justin Bieber už není cool.

Taky jsem s nimi nedělal úkoly a neučil se matematiku, měl jsem vždycky pocit, že v deváté třídě by se děti už snad kristepane měly učit samy, když můžou randit s klukama.

Tak snad po nich starý táta nemusí opravovat úkoly z geometrie, které stejně nerozumím(moc dobře si vzpomínám, jak jsem kdysi pomotal  hypeboly s parabolami.) Ovšem nutno podotknout, že jediné k čemu mi v životě pak paraboly a hyperboly byly, byl pocit, že mi jedna z nich připomíná vyztužené košíčky kvalitní dámské podprsenky. A s těma já to teda kdysi uměl s těma geometrickýma podprdama!

 Ovšem vysvětlujte dceři, že geometrii nezvládáte, ale zato dokážete na tři metry, potmě, silou vůle rozepnout jakoukoliv podprsenku. Sákra nejsem já nakonec padesátý šestý Avenger s nadlidskými schopnostmi?

Takže, protože mám občas pocit, že já žiju v baráku jen dole a dcery jen v patře nahoře a toho kontaktu je čím dál tím méně? Prostě, že se potkáme jen u nedělního oběda, při předávání kapesného a když jim v horní koupelně dojde šampón na vlasy, nebo toaleťák, tak jsem se polepšil! 

Tak si za nimi prostě teď nově chodím každý den povídat.

Rozumíte? Hraju to na takového toho moderního chápavého muže, co chápe ženské duše, brečí u Titaniku, má zvětšené prsní žlázy, umí přebalit i pokaděné mimino ženského pohlaví, aniž by byl vystresován jako štvanec. To víte Mee Too a podobný kraviny. 

První den, co jsem tu novinku chápavých taťkovských rozhovorů zavedl, mě ta mladší přivítala slovy:

"Tati proboha, co děláš tady nahoře? Shořel ti počítač? Došlo pivo, chleba je tvrdý a salám v lednici zelený, nebo máš snad nesnesitelnou bolest na hrudi???" 

To bylo kruté, uznejte.

No a předevčírem jsem se zase při taťkovském rozhovoru  naivně zeptal :

"Holky, jaký vy si vlastně myslíte, že jsem táta na stupnici od jedné do pěti?" 

To bylo hodně naivní, manželka se na mě podívala jako na totálního trotla a čekala s hrůzou na odpověď.

Ta mladší se hluboce zamyslela, váhala, ale ta starší okamžitě vystřelila s drzostí patnáctiletého puberťáka:

"Na stupnicí od jedné do pěti??? Otče, rozhodně mínus deset!" ....................Plakal jsem pak zavřen v garáži dlouhé dvě hodiny. Beru totiž tu roli citlivého muže velmi poctivě.

A do třetice včera, jsem té starší něco domlouval, ať se snaží, že se teď rozhoduje, kam půjde na střední a z postele, kde seděly všechny moje ženy se ozvalo, aniž bych si všiml , která to vlastně řekla:

"Ježišikriste, já se tak těším až se zase vrátí do spodního patra!"

Z toho jsem usoudil, že výchova pubertálních dívek v Čechách je stále stejně nesnadná disciplína!

Tak nevím, jestli jsem to prostě nepřehnal s tím polepšením, kdybych radši šel do hospody, tak by mě tam alespoň vesele vítal štamgast Martin Komárek a hospodský Ríša. To by byla krása.

Tolik lásky!