Ze svého dětství si vzpomínám na jedno kázání, kterému jsem tehdy vůbec nerozuměl. Kazatel tehdy vybízel své členy k tomu, aby se nebáli hovořit o své víře. V rámci své závěrečné výzvy pak citoval biblický text, který mi tehdy připadal divný.
Byla to slova Pána Ježíše, kterými odpovídal na námitku farizeů. Těm se nelíbilo, když zástup, provázející Ježíše na cestě do Jeruzaléma, provolával muži, který cestoval na oslici slávu jako králi. Chtěli, aby je Ježíš utišil, ale on místo toho odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení." (Lukáš 19,40)
V mém dětském věku jsem si neuměl představit, že by kamení mohlo volat. Vzpomněl jsem si na to při čtení prvního Petrova listu. V něm mimo jiné píše: "Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste `okusili, že Pán je dobrý!´ Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´.
I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Neboť v Písmu stojí: `Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.´
Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to `kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným´, ale i `kamenem úrazu a skálou pádu´. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni." (1. Petrův 2,1-8)
I tyto texty mi dříve připadaly divné. Jak může Bůh stavět dům z lidí. Při té představě mi až běhal mráz po zádech. Teprve později jsem začal postupně zjišťovat, o čem tu je řeč.
Ve Starém zákoně se setkáváme s tím, že Židé zaměnili uctívání Boha za uctívání svého chrámu. Proto Bůh mladou křesťanskou církev už na začátku varuje před stejným nebezpečím. Apoštol Pavel proto píše: "Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy." (1. Korintským 3,16-17)
V Novozákonní době není církev závislá na budově chrámu nebo modlitebny. Podstatou církve jsou lidé, kteří ji tvoří. Proto se Boží chrám nachází všude, kde je alespoň jeden člověk, chválící svého Stvořitele. Pokud se sejdou dva takoví lidé, už můžeme hovořit o církvi, kterou tvoří chválící lidé a jejich Pán – Ježíš Kristus.
I my můžeme být součástí takového duchovního domu. Staviteli tohoto živého chrámu ale nejsme my, nýbrž samotný Bůh. Základním kamenem je Ježíš Kristus. Pro toho, kdo se nechá použít jako "živá cihla" v této stavbě se Ježíš stane Spasitelem a zárukou bezpečí pro celou věčnost. Pro ty, kteří ho odmítnou, se stane "kamenem úrazu".
Pane, chci se stát Tvým živým kamenem. Chci být součástí Tvé církve, která vytváří Tvůj duchovní dům. Připrav mne na to, abych se stal jednou z cihel, živých cihel, které budou vytvářet tuto nádhernou stavbu. Chrám, který svou krásou překoná i ty nekrásnější katedrály tohoto světa.
