Žijeme ve zvláštní době. Znám lidi, kteří nikdy nepracovali a přesto se mají lépe, než mnozí z těch, co celý život poctivě pracují. Pokud se jedná o ty, které dnes nazýváme termínem "nepřizpůsobivý", tak mne to nepřekvapuje. Horší je, když se s takovými lidmi setkám mezi těmi, kdo si říkají křesťané.
Ono je to totiž v přímém rozporu s jedním ze základních principů křesťanství. Apoštol Pavel radí: "O bratrské lásce není třeba, abych vám psal, neboť Bůh sám vás vyučil, jak se máte mít mezi sebou rádi. 10A takoví opravdu jste ke všem bratřím v celé Makedonii; jen vás prosíme, bratří, abyste v tom byli stále horlivější.
11Zakládejte si na tom, že budete žít pokojně, věnovat se své práci a získávat obživu vlastníma rukama, jak jsme vám již dříve uložili. 12Tak získáte úctu těch, kdo stojí mimo, a na nikoho nebudete odkázáni." (1.Tesalonickým 4,9-12)
Pavel ví, o čem mluví. Sám neměl problém si na svou obživu vydělat vlastníma rukama. Proto o něm může Lukáš v kronice prvních křesťanů zaznamenat: Potom odešel Pavel z Athén a přišel do Korintu. 2Tam se setkal s jedním Židem, který se jmenoval Akvila a pocházel z Pontu. Nedávno přišel se svou manželkou Priscillou z Itálie, protože císař Klaudius vydal rozkaz, aby všichni Židé opustili Řím. Pavel se s nimi sblížil, 3zůstal u nich a pracoval s nimi, poněvadž měli stejné řemeslo - dělali stany.
4Každou sobotu mluvil v synagóze a snažil se získat židy i pohany. (Skutky 18,1-4)
Přitom je to právě Pavel, kdo učí sbory, aby se staraly o ty, kdo jim kážou Boží slovo i o ty, které posílají jako misionáře do zemí, kde je ještě jméno Ježíš Kristus neznámé. Křesťanům v Korintu napsal: "Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu." (1.Korintským 9,14)
Pokud byl Pavel na novém místě, kde se jeho misijní práce soustředila hlavně na sobotní diskuze se židy v synagóze, mohl se ve všedních dnech věnovat svému řemeslu. A jak píše Lukáš, vůbec mu to nevadilo. Šití stanů ho zřejmě bavilo.
Když na tom místě vzniká nové společenství křesťanů, které potřebuje, aby se o ně Pavel staral, situace se mění. V takové době se tito lidé mají postarat o to, aby se jim Pavel mohl věnovat "na plný úvazek".
Ale vraťme se k našemu úvodnímu textu. Křesťan by se nikdy neměl stát "vyžírkou". Proto bychom si měli dát pozor na lidi, kteří předstírají, že mají zájem o poznání Ježíše Krista, ale jejich skutečným zájmem je jen parazitování na dobrotě křesťanů.
Pokud jsem zdravý, pak bych se vždy měl snažit o to, abych se živil vlastníma rukama. Přitom mohu pomáhat těm, kdo už pracovat nemohou. Pak mohu věřit, že až budu jednou sám v nesnázích, Bůh pošle někoho, kdo zase pomůže mně.
Pane, ty víš, že kdybych Tě nepoznal, asi bych patřil k těm, kdo mají neustále nataženou ruku v očekávání pomoci od druhých. Pomoz mi, abych dokázal rozeznat, kdo moji pomoc skutečně potřebuje od těch, kteří se jen chtějí přiživovat. Zbav mé srdce lenosti i sobectví.
