Dlouho jsem celý rok jezdil jen na letních pneumatikách. Na Jižní Moravě, kde jsem tehdy bydlel, jsme totiž i v zimě viděli sníh častěji v televizi, než na silnici. Takže jsem se tehdy bez zimních gum klidně obešel. Věřil jsem, že si je nikdy nebudu muset koupit.
Pak jsme se přestěhovali do Jeseníku a já musel změnit názor. V horách, kde sníh leží od října do dubna, to bez zimních pneumatik prostě nejde. Jen díky nim jsem vždy dojel tam, kam jsem potřeboval. Od té doby mám dvě sady kol – jednu na léto a druhou na zimu.
Vzpomínám na souseda, který pneumatiky nikdy nepřezouval. Tvrdil, že zimní gumy nepotřebuje. A opravdu, nepotřeboval. Vždy koncem září postavil auto v garáži na špalky a vyjel s ním zase až v polovině května, kdy na horách roztál poslední sníh.
Nedávno mi v diskuzi pod mým článkem jeden čtenář napsal: "Já ke svému životu žádnou víru nepotřebuji!" Podobná slova jsem už slyšel mnohokrát a určitě ještě mnohokrát uslyším.
Když jsme mladí, zdraví a vše se nám daří, tak se něco takového tvrdí snadno. Jenže, když se pak náš život někde zadrhne, najednou zjistíme, že je něco špatně. Připadáme si, jako to auto na špalcích, které celou zimu jen bez užitku stojí v garáži.
Není dobré podceňovat víru. Je to Boží dar. Dar, díky kterému můžeme žít kvalitní život i v době, kdy se vše neodvíjí tak, jak bychom si to přáli. Víra dává našemu životu smysl i v době nemoci a stáří. Víra nám dává odvahu a sílu bojovat s tím, co přináší podzim a zima našeho pozemského putování životem.
A ještě něco nám víra nabízí. Můžeme se těšit, že po zimě přijde jaro – jaro věčného života.
Napsáno pro ČT2, odvysíláno v pořadu Křesťanský magazín 18.prosince 2011.
