Chceme-li se učit tomu, co je to požehnání, pak určitě neuděláme chybu, když si poslechneme, co na toto téma říká Ježíš Kristus. Požehnání je totiž něco, co my, lidé, můžeme jen přát. Ale dávat ho může jen Bůh. A Ježíš podle Bible Bohem skutečně je.
V jednom z prvních kázání Ježíš vyzývá posluchače: "Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují." (Lukáš 6,28) Pro všechny přítomné to byla šokující slova. V té době totiž bylo zvykem své nepřátele proklínat. To nám totiž připadá logičtější, než těm darebákům, kteří nám ubližují, ještě přát štěstí.
Ježíš to dobře ví, protože v té společnosti vyrostl. Proto pokračuje dál, abychom si jeho slova nevykládali jen "symbolicky": "Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi." (Lukáš 6,29-31)
Tyto Ježíšovy požadavky nám mohou připadat nepřiměřené, pokud jsme na straně těch, kteří mají nastavit druhou tvář nebo pozbýt svou košili. Když si ale představíme, že bychom se sami ocitli bez peněz nebo nazí, možná už nám Ježíšova slova tak přehnaná připadat nebudou.
Myslíte si, že se nemůžete ocitnout v roli těch, kterým nezbývá nic jiného, než stát s nataženou rukou? Stačí malá nepozornost za volantem, vzduchová bublinka v krvi nebo nějaká jiná nepříjemná událost, která nás může během několika vteřin připravit o vše, co jsme budovali celý život.
Ježíš ještě neskončil, pokračuje dál: "Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.
Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.
Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.
Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína.
Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám." (Lukáš 6,32-38)
Všimli jste si, koho nám tu Ježíš nabízí jako vzor našeho jednání? Tím vzorem je Bůh. Jen on umí milovat i svého úhlavního nepřítele. Jen on uměl na kříži prosit za ty, kteří ho právě zabíjeli...
Ježíš nás vybízí, abychom žehnali těm, kteří nás proklínají. Sami to nemůžeme nikdy zvládnout, protože to jde proti naší hříšné přirozenosti. Naší šancí je jedině spojení s Bohem. Pokud Bůh naplní naše srdce láskou, pak to s jeho pomocí dokážeme.
Apoštol Pavel napsal: "Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní." (Římanům 5,8) Ježíš nám radí, abychom žehnali těm, kdo nás proklínají. Je to něco, co sám dobře zná, protože on takto jedná s každým obyvatelem vesmíru.
Nezapomeňme na to, že žehnání a požehnání se rádo vrací k tomu, kdo ho vyslovuje a kdo o něj prosí. Bez ohledu na to, zda je určeno našim přátelům, nebo těm, kdo nás právě proklínají. Proto nás Ježíš učí, abychom i s našimi nepřáteli jednali tak, jak bychom si přáli, aby oni jednali s námi.
Tak totiž jedná i On. A nejen s námi.
