Cestou šalinou jsem pozoroval dva mladé romské usmrkance, kteří seděli v tramvaji jedoucí před námi a provokovali řidiče. Cítili se v bezpečí a tak naznačovali plivání, podřezávání krku a celou dobu přitom ukazovali vztyčený prst.
Obdivoval jsem řidiče, který se nenechal vytočit. Na zastávce vytáhl mobil, oba malé provokatéry i s jejich matkou, která je v tom všem povzbuzovala, si vyfotil, a pak jim zamával, protože jejich šalina odbočovala na jinou kolej.
Lidé v šalině jedoucí před námi dělali, že nic nevidí. Nikdo neměl chuť se zaplést do něčeho, co by mohlo skončit obviněním z rasizmu. Jen jedna starší paní se je pokusila napomenout. Výsledkem její snahy bylo pár plivanců, kterými ji ti snědí klučinové počastovali za vítězného úsměvu své matky.
Včera jsem četl článek o Petru Torákovi, Romovi, který ve Velké Británii dostal řád Britského impéria za pomoc menšinám. Tento mladý Rom odešel do Anglie poté, co v naší zemi přežil útok skinů.
Absolvent právní akademie v Liberci začínal svůj nový život v Anglii jako levná pracovní síla na poli a poté v továrně. Dnes je policistou v městě Peterborough, kde si jeho práce všichni tak cení, že ho navrhli na zmíněný řád.
Oba příklady ukazují na něco, co není v pořádku:
- Malým Romům chybí doma vzor, který by jim ukázal, že štěstí nespočívá v maximálním ždímání státní kasy a v soutěži o to, kdo zplodí více dětí.
- Romům, jako je například Petr Torák, kterým se podaří získat vzdělání, zase chybí tolerantnější společnost. Společnost, která podpoří úspěšné Romy, aby se mohli stát vzorem právě těm, kterým doma pozitivní příklad chybí.
Česká republika je dlouhodobě kritizovaná za to, že neumí začlenit Romy do majoritní společnosti. Často jsme kritizováni zeměmi, do kterých po otevření hranic zamířily stovky Romů. Většinu z nich nám vrátili nazpět právě proto, že jsou nepřizpůsobiví. Mohli nám ukázat, jak na to, ale zřejmě to sami lépe neumí.
V současné době jsme v Evropě kritizováni za to, že odmítáme otevřít náruč každému, kdo ilegálně naruší naše hranice. Naši politici se zatím snaží hrát podle hesla: "Aby se vlk nažral a koza zůstala celá." Jeden z mála, kdo vyčnívá z řad našich politiků, je prezident Miloš Zeman, který odmítá evropský diktát.
Přestože jsem dnes začal dvěma příběhy Romů, mám na mysli spíš současný problém s nelegální imigrací. Napadá mne spousta otázek. Třeba: "Jak to dopadne, pokud začneme ve velkém přijímat imigranty z islámských zemí? Opravdu se nám je podaří začlenit do naší společnosti? Nebo tu za pár let budeme vedle Romů mít ještě další skupiny nepřizpůsobivých?"
Myslím, že správné odpovědi na tyto otázky většina z nás tuší. Tzv. Hatefríťáci je sice nebudou považovat za politicky korektní, což ale neznamená, že jsou naše závěry mylné.
Přiznejme si, že problém nepřizpůsobivých není JEN v genech. Spočívá i v tom, že jsme se zatím nenaučili účinně pomáhat v začleňování do naší kultury těm, kteří o to často ani nestojí, protože současný socialistický sociální systém není motivační. Přiznejme si, že tohle v EU zatím neumíme. U nás jsou to Romové, ve Francii, Německu, Anglii a dalších západních státech jsou to muslimové.
Je nejvyšší čas zavřít hranice Evropy. Na tak dlouho, dokud se se nenaučíme zvládat ty problémy, které už tu máme. A že jich je.
