Prorok Jeremiáš působil v době posledních pěti judských králů: Jóšijáše, Jóšafata, Jójakíma, Jójakína a Sidkijáše. Varoval obyvatele Judy před babylónským zajetím. Marně.
Jeho proroctví je velice přímé. Bůh, který mluví Jeremiášovými ústy, si nebere servítky: "Zasáhnou a ztrestají vás následky vašeho vlastního provinění a vzdoru. Na vlastní kůži poznáte, jak zlé a hořké je ztratit úctu ke svému Bohu a opustit jej. Pochopíte, že já, váš Panovník Hospodin, vám říkám pravdu." (Jeremiáš 2,19)
Přestože obyvatelé judského království na Boží varování nereagují, Bůh jim vždy ukazuje, že ani zajetí z Boží strany neznamená jeho nezájem o svůj lid. To vše, co prožijí, má být součástí tvrdé léčby.
Proč to Bůh dělá? Co je cílem jeho snažení? Prorok napsal: V onen čas, je výrok Hospodinův, budu Bohem všem čeledím Izraele a oni budou mým lidem. 2Toto praví Hospodin: "Milost na poušti nalezl lid, který vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír Izraeli."
3Hospodin se mi ukázal zdaleka: "Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. 4Znovu tě zbuduji a budeš zbudována, panno izraelská. Znovu se ozdobíš bubínky a vyjdeš k tanci s těmi, kdo se smějí. 5Znovu budeš vysazovat vinice na samařských horách. Budou vysazovat, a ti, kteří budou sázet, budou i sklízet..." (Jeremiáš 31,1-5)
O kousek dál pak zazní další zaslíbení: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: "Opět budou mluvit toto slovo v zemi judské a v jejích městech, až změním jejich úděl: »Požehnej ti Hospodin, nivo spravedlnosti, horo svatá.« 24Bude na ní bydlet Juda a zároveň všechna jeho města, oráči i ti, kteří táhnou se stádem. 25Občerstvím duši znavenou a každou duši tesknící ukojím."
26Potom jsem se probudil a prohlédl jsem. Můj spánek mi byl příjemný. (Jeremiáš 31,23-26)
Jak je možné, že Hospodin po předchozích varováních mění tón a dává najednou zaslíbení? Jako vševědoucí vidí, jak na babylónské zajetí zareagují ti, které můžeme označit termínem ostatek: "Zřetelně jsem slyšel Efrajima, jak si stýská: »Potrestal jsi mě byl jsem ztrestán, býval jsem jak nezkrocený býček. Obrať mě, chci se vrátit, vždyť ty, Hospodine, jsi můj Bůh. 19Po svém návratu chci činit pokání, po svém poučení budu se bít v prsa, stydět se a hanbit, že nesu potupu svého mládí.«" (Jeremiáš 31,18-19)
I nám se v našem životě stává, že nás doženou naše vlastní provinění a následky našeho vzdoru. Také býváme lidmi, které Bible nazývá svévolníky. Přestože nás Bůh varuje, prosadíme si svou a pak se nestačíme divit, co vše jsme si nadrobili.
V takové chvíli bychom se neměli bát vyslovit stejnou modlitbu, jakou učí prorok Jeremiáš babylónské zajatce. Když Bohu dovolíme, aby nás obrátil k sobě, bude nám pak zase žehnat. Občerství naši znavenou duši a změní naše sny, takže s prorokem Jeremiášem prohlásíme: "Můj spánek mi byl příjemný."
