Židé se po celou dobu své existence musí potýkat s nenávistí ostatních obyvatel naší planety. I v dnešní době je možná více těch, kteří by tento malý národ rádi vymazali z mapy světa, než těch, kteří přeji Židům mír. Čím to je?
Apoštol Pavel se v listu do Říma zabývá vztahem židů a křesťanů. Měli v jeho době Židé něco, co ostatní neměli? Podívejme se do Pavlova listu:
"Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky?
Veliký v každém ohledu!
Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova." (Římanům 3,1+2)
Starší překlady říkají, že Židům Bůh svěřil Zákon. Myslím, že modernější překlady jsou výstižnější. Protože "Boží slova", to není jen Zákon. Vydání Božího zákona předcházelo uzavření smlouvy.
V knize Exodus můžeme číst: Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: "Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele." (Exodus 19,3-6)
K tomuto textu se vrátíme i v dalším pokračování, proto bychom si ho měli zapamatovat. Izrael se stal "zvláštním vlastnictvím". Bůh říká, že nebudou "jako žádný jiný lid". Dodnes můžeme vnímat zvláštní ochranu, která drží toto zvláštní Boží vlastnictví při životě.
O největší přednosti, kterou mají Židé, píše prorok Izaiáš: "I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.
Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost." (Izaiáš 11,1-5) Můj Spasitel se narodil jako Žid.
Když tak přemýšlím o tom, co píše Pavel, vede mne to k pokoře. Poznávám, že vědět a vlastnit nějaké výsady, ještě nemusí znamenat, že také věřím. Většina Židů, přestože mají tyto výsady, Ježíše nepřijala. Naopak, Ježíš je pro ně někým, koho neradi vzpomínají. Jako by se za tohoto "krajana" styděli.
Jako křesťan mám také velké výhody a výsady, které ostatní lidé nemají. Znám Boží slovo, při křtu jsem s Bohem uzavřel velice výhodnou smlouvu, díky které jsem se stal Božím dítětem. Přesto mám obavy, že vždy nežiji tak, aby se za mne můj nebeský otec nemusel stydět.
Pane, děkuji Ti, že jsem Tě mohl poznat. Děkuji Ti, že jsi mne přijal do své rodiny. Nauč mne, prosím, takovému způsobu života, jakým žijí obyvatelé ve Tvém nebeském království.
